Jdeš sama v noci temnou uličkou. Bojíš se, protože ve zprávách akorát hlásili, že se Londýnem (v části kde bydlíš), potlouká skupinka násilníků. Jdeš, když najednou uslyšíš kroky a tak rychle zrychlíš tempo. Najednou do někoho narazíš. Koukneš se a před tebou stojí vyšší kluk v černí mikině a kapucí na hlavě. „Kampak holčičko?“ Zeptá se chraplavým hlasem. „Já-já.. Jdu domů.“ Odpovíš roztřeseně a snažíš se ho obejít, ale pokaždé ti vstoupí do cesty. „Kluci. Tady slečínka chce prý jen domů.“ Zařve. Otočíš se a za tebou stojí dalších 5 kluků. Dva z nich mají na hlavě kšiltovku a zbytek kapuci. Začnou se smát a jeden z nich potiše řekne: „To se jí nepovede..“ Máš hrozný strach. Určitě je to ta skupinka násilníků, hned si pomyslíš. Kluk před tebou do tebe strčí a spadneš na zem. Kabelka hned vedle tebe a rozsypou se z ní věci. Naklání se k tobě. Víš co chce udělat. Kopneš ho do rozkroku a snažíš se vstát a utéct. Ale nejde to. Ti zbylí tě pevně drží, až ti ruce kroutí. „Tak za to budeš pikat!“ Vzpamatoval se z kopnutí a opět se nad tebe nahnul. Rozepl ti bundu, roztrhl ti tvé oblíbené tričko, které si měla na sobě. Snaží se tě políbit, ale ty cukáš hlavou. Byl odporný. „Tak ty se nenecháš jo? Tak jak chceš!“ Vrazil ti facku, která vážně bolela. Plakala si ještě víc. Začala si křičet o pomoc, ale jeden z kluků ti zacpal pusu. Už ti začal rozepínat kalhoty a sobě taky. Škubeš sebou na všechny strany. Už si věděla, že se z toho nijak nedostaneš. Ale když v tom zařval chlapecký hlas: „Nechte jí bejt!“ Hajzl nad tebou zavrčel a zvedl se. Dva z celé party tě ale pořád drží. „Nebo co? Myslíš že jí pomůžeš? Si jeden a nás je 6!“ Snažíš se těm dvou vytrhnout, ale nejde to. Kluk, který je zarazil, se na tebe podívá a mrkne. „Tak si s ní dělejte co chcete..“ Podle jeho mrknutí si ale usoudila, že něco chystá. „Hrdino..“ Cekl jeden z nich a otočil se. Ten kluk se po nich rozeběhl. Ti dva tě rázem pustili. Pobrala sis věci a dala je do kabelky. Odsunula si se a opřela se o popelnici za tebou. Celá vystrašená s hlavou v klíně si pořád plakala. Během 5 minut už byla celá skupinka na útěku. Tvůj zachránce si před tebe klekl a pohladil tě po vlasech. „Už to bude dobré. Mě se nemusíš bát.“ Jeho hlas zněl přesvědčivě. Bez ohleud na toho, kdo to je, nebo jak vypadá, ses mu vrhla okolo krku a pevně si ho stiskla. „To bude v pořádku.“ Hladil tě po vlasech a utěšoval tě. „Už je to dobrý..“ Po chvíli si ho pustila a utřela sis slzy. Podívala si se mu do obličeje. Byl krásný. Jeho oči byli pronikavě hnědé. Vlasy měl nagelované. Ale i tak sis nemohla nevšimnout krve tekoucí mu ze rtu a obočí. „Ty krvácíš!“ Ukázala si mu na ret. Rukou si ho otře a podívá se na ní. „No jo.. Pořád lepší, abych to schytal já než ty.“ Usmál se a ruku si otřel do kalhoty. „pojď. Vezmu tě k sobě domů.“ Zvednul se. I když byl sympatický a vše, nevěděla si, jestli mu věřit. „Neboj se.“ Podal ti ruku. Chvilinku si váhala, ale pak si ho za ní chytla. Zvedla si se ze země a kabelku si hodila přes rameno. Šli jste zhruba 15 minut, až jste došli před veliký barák, kde měl byt. „Tady už bydlím.“ Odemkl vchodové dveře a podržel ti je. Vešla si a on hned po tobě. Vyšli jste pár schodů a byli jste před jeho bytem. Odemkl. „Tak běž.“ Vešla si a začala si se rozhlížet. Jeho byt byl nádherný. „Posaď se. Donesu ti něco na sebe.“ Ukázal na pohovku a tak sis sedla. Po chvíli přišel a v ruce držel složené věci. „Na.“ Podal ti je a ty ses pousmála a kývla hlavou, čímž si poděkovala. „Oblíkni se. Udělam ti čaj a zajdu si pro něco, abych si vyčistil tu ránu.“ U slova ránu naznačil prsty uvozovky. Odešel. Zatím si se převlíkla do červených kraťasů a černého trika, co ti donesl. Bylo to akorát, protože když sis navlíkala tričko, on se vrátil. Hrnek položil na stůl. Šla z něho pára. „Už ti je líp?“ Vzal ti z ruky tvé věci a položil je na křeslo vedle něho. „No.. Ani ne. Pořád jsem vyděšená.“ Pohladil tě po tváři a posadil se. Stála si. „Přisedni si.“ Hned si to udělala. „Jak se jmenuješ?“ Zeptal se tě s nádherným úsměvem na tváři. „(Y/N). Ty?“ Usmála si se. „Liam.“ Nádherné jméno pomyslela sis. „Nevim čím bych tě zabavil. Tady se nic dělat nedá.“ Rozhlédl se po bytě a pak se na tebe podíval. „To nevadí.“ Stačilo ti koukat se na něho, protože byl překrásný. „A co film? Máš ráda Batmana?“
„Miluju Batmana!“ Batman je tvůj nejoblíbenější komiksový hrdina. „To já taky.“ Zasmál se. „Tak ho pustim.“ Vstal. Ze skříňky vyndal DVD, vložil ho do přehrávače a film zapl. Sedl si zpět k tobě. Viděl jak se klepeš, protože ti byla zima. Sáhl po černobílé dece a hodil jí přes tebe. „Děkuju.“ Zachumlala si se. „Nemáš zač.“ Koukla si se na něho. Nechtěla si být lakomá a deku si hodila i přes něho. Usmíval se. Za chvilku se ti zavírali oči. Nevědomky si se Liamovi opřela o rameno a pak si usla. Vzbudila si se ráno. Liam pořád spal. Lekla ses, kde si. Liam se rozkoukal a promnul si oči. Vyskočila si z gauče. „Co to děláš?“ Udivil se. „Promiň. Jen to tu neznám a neuvědomila jsem si, kde jsem.“ Zasmála si se a on zakroutil hlavou. „Tak co? Dáš si snídani? Vidim, že už si docela v pořádku.“ Vážně si byla. „Dám. A moc ráda.“ Liam vstal. K snídani udělal míchaná vejce. Byly vynikající. Po dvanácté hodině tě Liam doprovodil k tobě domů. Dala si mu telefonní číslo. Večer si se rozmýšlela, jestli mu zavolat, protože hned na první pohled si se do něho zamilovala. Nakonec si mu zavolala a on byl moc rád. Domluvili jste se, že zajdete další den ven. Byla s nim strašná sranda a ty si se cítila tak úžasně, jako nikdy předtím. Po dvou týdnech, kdy už z vás byli dobří kamarádi, si mi konečně řekla, že ho máš hodně ráda a to víc jak kamaráda. Cítil to samé. Od té doby už jste spolu tři roky a máte spolu chlapečka jménem Noah.
