Rozhovor jsme nedokončili, protože jsme dorazili k němu. Ocitli jsme se před obrovskou vilou snad pro 10-ti člennou rodinu, klidně i pro víc lidí. „Ty si žiješ!“ Přitiskla jsem se na okénko a žasla jsem. „No…“ Zasmál se. Zastavili jsme na kamenném chodníčku a vylezli ven. „Tak pojď.“ Zayn zamknul auto a šli jsme do té obrovské vily. Bála jsem se tam na něco sáhnout, abych něco nezničila. Zayn mě zavedl nahoru po schodech do jeho pokoje, po kterém byly nasprejované grafity a obrázky. „Páni. Rád tohle děláš?“ Podívala jsem se po pokoji. „Rád také maluju i normálně.“ Ze stolu vytáhl štos papírů a dvě propisky. „Tak se do toho dáme.“ Posadil se na postel a já nejistě vedle něho. „Ukaž sešit.“ Sešit jsem mu podala. „Rovnice nechápeš, viď?“ Zakmitala jsem hlavou ze strany na stranu, náznaky, že ne. „Jsou lehké. Tak jdeme na to.“ Na papír zase napsal nějaký z těch hlavolamů a ukázal mi jak ho vypočítat. „Chápeš to?“ Podíval se na mě a já jen tupě zírala. „Takže ne. Tak znova.“ Vše mi začal vysvětlovat kousek po kousku. Pomalu se mi to dostávalo do hlavy. Tohle doučování nebylo jen ten den, ale každý následující den. Díky němu pro mě matika byla hračka. Také jsme se hodně dobře spřátelili a zjistili o sobě hodně věcí. Zrovna byl čtvrtek a my měli psát obrovský test z matematiky, na kterém sem si musela dát solidně záležet. Napsala jsem ho a odevzdala. U katedry jsem stála dokud ho paní Camrová neopravila. „Páni, stal se zázrak! Máš A+. Zayn tě doučuje?“ Dala mi test abych si ho prohlédla. „Ano, už asi dva týdny v kuse.“ Usmála jsem se. „Tak to si mu velikým dlužníkem, protože jestli to takhle půjde dál, nepropadneš.“ Mrkla na mě. „Děkuju!“ I s testem jsem se celá šťastná vrátila do lavice. Zbytek hodiny utekl. Na rameno jsem si hodila popruh od mé tašky, do ruky vzala test a vyběhla jsem ze třídy. Ohlédla jsem se a uviděla jsem Zayna jak se baví s partou kluků. „Zayne!“ Zavolala jsem a on mě zbystřil. „Tak co?“ Vystrašeně se na mě podíval. „A+!“ Rozeběhla jsem se za ním. Rozevřel náruč a já mu skočila kolem krku. „Šikula si!“ Přitiskla jsem se k němu. „Díky tobě.“ Pošeptala jsem mu do ucha a Zayn mě postavil na zem. „A odměna?“ Prstem si poklepal na tvář. Stoupla jsem si na špičky a chtěla jsem mu pusu na tvář dát. Zayn toho ale využil a moje rty se spojily s těmi jeho. I když jsem byla vyděšená, nepřestala jsem se s ním líbat. Vlastně, až pak sem si to uvědomila. Odtáhla jsem se od něho. „Zayne, co to?“ Odstoupila jsem od něho. Všichni, kteří stáli na chodbě, byli zticha a koukali na nás. Přece jen jsem se právě líbala s nejkrásnějším a nejoblíbenějším klukem na škole. „Víš..“ Podrbal se ve vlasech. „Po tomhle polibku toužím už měsíce. Když jsem tě poprvé viděl tady na chodbě, nemohl jsem na tebe přestat myslet. Pak se stala ta náhoda, že jsem přišel k tobě do třídy.“ Přistoupil ke mně a chytnul mě za ruku. „Zayne, co ti mam říct?“ Podívala jsem se mu hluboko do očí. „Doufám v to, že řekneš, že to cítíš stejně.“ Já ale mlčela. Byla jsem jak zmražená. „I když asi ne.“ Pustil mě a chtěl odejít. „Zayne, stůj!“ Zavolala jsem na něho. Otočil se. „Cítím to stejně.“ Na tváři se mu vykouzlil úsměv od ucha k uchu a oba jsme za malý moment byly v zamilovaném objetí…
Chodíme spolu už 9 měsíců. Se Zaynem se mi vede skvěle. Vždy mi poradí. Jak se životem, tak i se školou. Ve škole se ke mně vždy hlásí a seznámil mě s jeho partou, ve které jsou bezva lidi. Vlastně jsme snad nejznámější pár na škole, což je jen taková drobnost. Se Zaynem jsem přišla o pannenství a věděla jsem, že dělám správnou věc, protože těsně před tím mi do očí řekl, že mě miluje a myslel to vážně, a já taky. Náš vztah je naprosto skvělý. Jsme zároveň nejlepší kamarádi a já se před ním nebojím ztrapňovat. Děláme spolu hlouposti, smějeme se, také se pusinkujeme, mnohdy i něco víc, ale co je hlavní, milujeme se. Vlastně, z matiky jsem nepropadla!:)
