Imaginy

Zayn

„Tak v kolik přijedeš?“ Volala jsem se svým nejlepším kamarádem Zaynem. Byl pryč, protože měl někde koncert s klukama. Ano je to Zayn Malik. „Kočko, asi za tři hodinky, ju?“ Jeho hlas mě vždy tak potěšil. „Tak dobře, snad to ještě vydržím…“ Vzdychla jsem si. „Neboj, všechno ti pak vynahradím, ale teď zase musím jít. Mam tě rád prcku, pa.“ Rozloučila jsem se s ním a zavěsila jsem. Tři hodiny uběhly a on nikde, říkala jsem si, že se ještě někde mohl zdržet, spíše jsem se tímhle návrhem uklidňovala. Když ale utekly další dvě hodiny, strach ve mně se stále zvětšoval. Natáhla jsem ruku pro mobil a vytočila jeho číslo. „Volané číslo je nedostup...“ Přesně toho jsem se bála. Zavěsila jsem a nezbývalo mi nic jiného než zavolat někomu z kluků. Zavolala jsem Louisovi. „Ano (Y/N)?“ Ozval se z druhé strany. „Louisi, mam strašlivý strach o Zayna. Před dvěma hodinama měl být už u mě, ale on pořád nikde. Když jsem mu volala, tak byl nedostupný…Nevíš kde je?“ Louis byl chvilku ticho. „Už to vím…(Y/N), zapni si zprávy.“ Nechápala jsem, ale zprávy jsem v televizi hned zapnula a v nich hlásili: „Zayn Malik, jeden z členů nejpopulárnějšího BoyBandu světa měl dnes v pět hodin autonehodu. Nyní leží v nemocnici v kritickém stavu, o jeho stavu vás budeme pravidelně informovat.“ Čas se najednou zastavil. Mobil mi vypadnul z ruky a nemohla jsem dýchat. „(Y/N), si tam?“ Ozýval se Louisův hlas z telefonu. „Nedělej hlavně žádnou blbost!“ Sehnula jsem se pro mobil a hovor típnula. Okamžitě jsem na sebe hodila bundu, vzala klíčky od auta, peněženku a běžela jsem pryč z mého bytu. Na ulici už na mě čekal můj červený Peugeot. Nasedla jsem do něho, nastartovala jsem a jela do nemocnice. Ani jsem popravdě nevěděla do které jet, ale tipla jsem si tu největší. Jela jsem jako o závod, bylo mi jedno jestli dostanu pokutu, ale chtěla jsem být u něho. Dojela jsem po nějaké době k nemocnici a zaparkovala na parkovišti. Otevřela jsem dveře, vytáhla klíčky ze zapalování , vyběhla z auta, zamkla ho a upalovala jsem do nemocnice. Přiběhla jsem k první sestřičce, kterou jsem našla. „Kde, kde leží Zayn Malik?“ Sotva jsem dýchala. „Další šílená fanynka? Tyto informace vám nemůžeme podávat…“ Přesně tohle jsem si myslela. Zayn mě nikde nechtěl představovat, protože se bál, že mě budou otravovat paparazzi. „Já nejsem ale fanynka, jsem jeho nejlepší kamarádka už od dětství!“ Vysvětlovala jsem jí. „To už tu bylo taky. Pak ještě tajná přítelkyně, sestra o které nikdo neví… Prostě a jednoduše odejděte pryč a bude…“ Arogantně na mě mrkla a odešla. „(Y/N)?“ Zaslechla jsem Liamův hlas. Ohlédla jsem se stál přímo za mnou. „Liame…“ Šla jsem k němu a on rozevřel náruč. „Liame, co když to nezvládne?“ Až teď jsem se rozplakala, předtím jsem na to v tom zmatku neměla ani pomyšlení. „Zayn je silný, on bude bojovat až do konce.“ Přistoupila jsem k němu a objala ho. Liam si mě k sobě pořádně přitisknul. Dřív pro mě měl velkou slabost, se Zaynem jsem se totiž scházela i po celý X Factor, tak nás představil. Pak si ale našel Danielle, s kterou byl pěkně dlouho, my ani nečekali rozchod, který následoval. Ale Liam se z toho rychle vzpamatoval a našel si Sophii, kterou mam hodně ráda. Ze začátku působila hrozně nesympaticky, ale když jsem s ní byla sama a povídala si s ní, rozuměly jsme si a ona byla hrozně v pohodě. Taky na ní šlo vidět, že jí na Liamovi hodně záleží. Ale teď dál. „Já mam ale strach…“ Zazoufala jsem. „(Y/N), já taky. On bude ale v pořádku, věř mi.“ Odtáhnul si mě od sebe. „No..dobře.“ Liam mi utřel slzy a chytnul mě kolem ramen. „Dovedu tě k němu.“ Pomalu jsme šli k Zaynovi na pokoj. Došli jsme až na konec chodby k pokoji číslo 8. „Kluci, Sophia, Eleanor i Perrie jsou uvnitř.“ Perrie… Ale za to Perrie ráda nemam. Jeden čas se mě i Zayna snažila rozeštvat, protože žárlila na to, že Zayn se mi svěřuje více jak jí, že mi i v některých ohledech dával vždy přednost. Když jsme byly my dvě v jedné místnosti, bylo vždy dusno. Řeknu vám, že je i Perrie v něčem krapet namyšlená a to mi taky leze krkem. „I Perrie?“ Protočila jsem oči. „Je to Zaynovo přítelkyně, pochop to…“ Pohladil mě po vlasech. „Liame, víš co pro mě je, je dva sledovat, když Zayna miluju?“ Vážně jsem to řekla? Vždy jsem to tajila a dělala jako, že nic. Nechtěla jsem mezi námi nic zkazit. „Miluješ?“ Liam vyvalil oči. „Mluv tiše!“ Sykla jsem na něho. „Jak to?“ Ptal se. „Už delší dobu si to uvědomuju, protože on tu byl vždycky pro mě a já pro něho. Když mi bylo nejhůř, on byl u mě… Tohle taky něco způsobí…“ Oči jsem měla zalité slzami ještě víc. „Vyřeší se to, lepší by bylo mu to ale říct.“ Usmál se. „Myslíš, že mě to nenapadlo? Já to ale nechtěl zkazit. Když ale přišel s tím, že má Perrie, srdce mi puklo, ale musela jsem být ráda, že on je šťastný.“ Sklopila jsem pohled k zemi. „Já to chápu. Teď ale pojď.“ Liam otevřel dveře do pokoje. Otočila jsem se. Zayn zcela nehybně ležel na lůžku připojený k několika přístrojím, které na něho dávali pozor. Perrie ho držela za ruku, teď ale nekoukala na něho, ale vražedným pohledem na mě. Sophia stála v koutě, celá rozklepaná a Liam šel hned k ní. Políbil ji na čelo a objal ji. Eleanor zase utěšovala Louise tím, že ho držela za ruku a hladila ho po vlasech. Harry seděl na druhém prázdném lůžku a koukal do země. Niall seděl vedle něho s obličejem schovaným do dlaní a plakal. Vešla jsem dál a zavřela dveře. Pomalu jsem šla k Zaynovi. „Vypadni od něho!“ Zakřičela na mě Perrie a já jen odskočila. „Co vyvádíš?“ Zeptal se Harry. „Kdyby k tobě zase nejel, nic by se nestalo!“ Křičela na mě. „Může snad za to, že ji chtěl vidět a těšil se na ni?“ Zastal se mě Louis. „Co ty o to můžeš vědět?“ Zamračila se na něho. „Vím o tom docela hodně, protože mi o tom Zayn pořád mluvil.“ Mrknul na ni. „O čem mluvil?“ Začínala být vystrašená a já zvědavá. „To tě nemusí zajímat.“ Odseknul. Louis Perrie taky zrovna dvakrát nemusí. Perrie jsem obešla šla jsem chytnout Zayna za ruku. „Cos zase vyváděl…“ Zašeptala jsem. „Neříkala jsem ti, ať od něho vypadneš?“ Zařvala po mě znovu Perrie. „Proč bych měla? Znám ho dýl jak ty!“ Zayna jsem pustila. „On tu byl pro mě vždycky, já tu teď musím být pro něj. To že si tě našel nemění nic na faktu, že jsme nejlepší kamarádi, i když ses nás snažila rozeštvat!“ Řev jsem oplácela. „Jak rozeštvat?“ Zeptal se Liam. „Dělala ze mě tu špatnou a ze sebe chudinku. Se Zaynem jsme kvůli ní měli takových hádek, ale naštěstí ani ty pouto mezi námi nepřetrhly.“ Vysvětlila jsem mu. „Co je to tu za řev?“ Byla to snad Trisha, Zaynova máma? Obrátila jsem se a vážně to byla ona. „Trisho…“ Vyklouzlo mi z úst. „Zlato…“ Přišla ke mně a objala mě. Viděla jsem na Perrie žárlivost. Žárlila na to, že první na koho se obrátila, jsem byla já a ne ona. „Mám o něho strach.“ Zavzlykala jsem. „Já taky, ale víš, že on to zvládne.“ Uklidňovala mě…. No řeknu to takhle. V nemocnici jsem se Zaynem trávila každý den. Perrie musela nutně odjet pryč. Zayn už týden ležel v komatu. Venku ho prohlásili skoro za mrtvého. Fanynky jsem potkávala každý den před nemocnicí. Kvůli Zaynovi uspořádali i mimořádný sraz, který běžel i v televizi. A řeknu, že to bylo něco neuvěřitelného. Kolik holek se sešlo, to bylo snad nemožné. Seděla jsem na židli s hlavou položenou na posteli a spala jsem. Zayna jsem ale stále držela za ruku. Najednou jsem ucítila jakoby mě něco šimralo na ruce. Pomalu jsem otevřela oči. „(Y/N)?“ Uslyšela jsem slabý hlas. Zvedla jsem hlavu. Zdálo se mi to? Zayn byl vzhůru. Mrkal očima a pomalu je rozevíral. „Zayne.“ Vyhrkla jsem a opatrně ho objala. Políbila jsem ho k tomu na čelo. „Zavolám doktora.“ Vstala jsem a vyběhla na chodbu. „Doktora!“ začala jsem křičet. „Co se stalo?“ Přiřítil se ke mně mladý sympatický doktor. „Probral se.“ Strčila jsem ho k Zaynovi do pokoje a on ho šel hned vyšetřit. Mě vyhodil na chodbu. Na pokoj jsem mohla až po půl hodině. Zayn už byl probraný a usmíval se na mě. „Ty blbče, cos to zase udělal!“ Přimhouřila jsem na něho oči. „Sotva se proberu a ty mi nadáváš?“ Otevřel pusu a udělal udivený obličej. „Ne… chyběl si mi, ani nevíš, jaký jsem o tebe měla strach.“ Šla jsem k němu a sedla si na kraj postele. Zayn se snažil posadit, ale zase jsem ho opatrně zatlačila dolů. „Ne.“ Vyplázla jsem jazyk. „Hezky odpočívej.“ Usmála jsem se, konečně jsem proto měla důvod. „Volala si klukům?“ Zeptal se. „Sestřička slíbila, že se o to postará, bude volat i Perrie.“ Když jsem zmínila její jméno, Zayn si povzdychl. „Co se děje?“ Udivila jsem se. „Proč jsem s ní začal chodit?“ Odvrátil ode mě zrak. „Protože sis chtěl někoho najít a miluješ ji?“ Odpověděla jsem. „Nemiluju…“ Řekl si pro sebe, ale já ho slyšela. „Nemiluješ?“ Nadzvedla jsem obočí. Podíval se na mě. „Řeknu to takhle. Tady mam vše co potřebuju k životu, mé největší štěstí.“ Chytnul mě za ruku. „Co tím chceš říct?“ „To že tě miluju a nevim, proč jsem si začal něco s ní.“ Zakroutil očima. „Asi to bude opětované.“ Právě jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě. „A můžu tě políbit?“ Stiskl si ret. „No to nevim.“ Zasmála jsem se. „Prosím.“ Ohnul spodní ret. „Tak dobře…“ Pomalu jsem se k němu sehnula a po chvilince se naše rty spojily v ten nejkrásnější polibek. „Zayne?“ A sakra…Perrie. Hned jsem se od Zayna odtáhla. „Perrie, všechno ti vysvětlím..“ Zvedla jsem se z postele a Perrie šla plynulým krokem ke mně. „Pezz, jestli jí něco uděláš!“ Zayn začal nadávat. Perrie mě zahnala až do kouto. „Měla si pravdu…“ Vzdychla si a já si pro změnu oddychla. „Neměla jsem vás proti sobě štvát, ublížila bych mu. Zayn tě miluje, až teď mi to došlo. To jak o tobě mluvil, jak se na tebe vždy těšil…Promiň.“ Natáhla ruku. Nevěřila jsem svým uším. „Dobrý Perrie..“ za ruku jsem ji chytla a potřásla si s ní. Takže teď nastav oficiální rozchod mezi Perrie a Zaynem. Po pár dnech Zayna vypustili z nemocnice a fanynky byly štěstím bez sebe. Bydlela jsem teď u Zayna, protože jsem se o něho starala. Byl pořád zesláblý, a někdy toho i využíval. Mně to ale nevadilo. Kluci po měsíci zase začali koncertovat a on byl pořád pryč. Stále jsme ale byli v kontaktu přes skype, sms, mobil… No a po pár měsících oznámil i to, že spolu jsme. Už vim, proč se mě před paparazzi snažil chránit, byli tak strašně otravní a stále jsou. Ale se Zaynem se milujeme a jsme stále spolu, to je pro mě podstatné, protože kdybych byla najednou bez něho, život už by mi nedával smysl…