„Jak si mohl! Zařvala jsem následovné poté, co jsem mého přítele Zayna načapala u nás doma v posteli s jinou. Zřejmě si myslel, že se vrátím až další den, ale já se vrátila o den dřív. „(Y/N), já ani nevím, co tu dělá!“ Tak tuhle ubohou lež si mohl vymyslet jen on. „Jsme spolu už dva roky. Jestli ti nestačím, tak mi to řekni!“ Plakala jsem, protože on snad ani netušil, jak ho miluji. „Tak to není!“ shodil ze sebe peřinu, pod kterou byl zcela nahý. „A tohle tedy vysvětlíš jak?“ prstem jsem ukázala na jeho holé tělo. „(Y/N), já tě nepodvedl. Nechtěl jsem. Vždyť já tě miluju!“ Do peřiny se obmotal. „Běž do háje! Zlomil si mi srdce. Pokud si to chtěl, právě si toho docílil! A tebe…“ ukázala jsem na dívku vedle něj. „…jestli ještě někdy uvidím, už tě nikdy nikdo nenajde!“ Dořekla jsem a z bytu jsem utekla pryč. Neměla jsem kam jít, jediný kdo mi mohl pomoc, byla Sophia, Liamova přítelkyně.
Když s nim začala chodit staly se z nás dobré kamarádky, protože jsem jí pomohla, aby si zvykla na ten nátlak a nadávky fanynek, což jí trápilo. Už je na tom ale lépe a snaží se to ignorovat.
Nasedla jsem do auta a vytočila její číslo. Po krátkém čekání se ozval její hlas.
„Ano (Y/N)?“ Když jsem si vzpomněla na to, co jí chci říct, roztřásl se mi hlas a plakala jsem ještě víc. „Sophi potřebuju…“ Skočila mi do řeči. „Neplakej! Co se stalo?!“
„Zayn mi zahnul. Já, já nevím co dělat… Sophi můžu přijet?“ Poprosila jsem ji. „To snad ne! Jasně, přijeď ke mně do bytu! A to honem!“ Zavěsila jsem a jela k ní.
Po 20 minutách už jsem stála před dveřmi jejího útulného bytu. Zaťukala jsem, ale neotevřela ona, nýbrž Liam. „(Y/N), co se stalo?“ Vyhrkl a já mu padla kolem krku. Byl udivený. „Copak je?“ Optal se znovu. „Já nevím, jestli ti to říct, je jako tvůj bratr.“ Odtáhla jsem se od něho. „Mluv.“ Zatáhl mě do bytu a zavřel dveře. „Načapala jsem ho v posteli s jinou.“ Řekla jsem. Při té vzpomínce jsem to nevydržela, zeslábla jsem a posadila se na zem. „Zayna?“ Udivil se. „Koho jiného.“ Schovala jsem si tvář do dlaní. Slzy mi tekly samy, i když jsem je chtěla zastavit, nešlo to. „(Y/N), nechci to říkat před Liamem, ale je to zmetek.“ Ocitla jsem se v objetí Sophie. „To nemohl udělat…“ Liam byl stále překvapený. „Jak vidíš, tak mohl.“ Pověděla mu Sophi. „Vždyť ji chtěl požádat o ruku.“ Řekl si pro sebe, ale ne dost tiše. „Cože?“ Vyhrkly jsme obě dvě. „No…“ Liam se podrbal na hlavě. „Chtěl to udělat tuhle sobotu. V den, kdy jste se seznámili.“ Usmál se. „Tak proč mě podvedl?“ Zazoufala jsem. „To nevím. Ale něco na tom musí být…“ Přimhouřil oči.
*Pohled Zayna*
Asi jsem to v tom baru včera přehnal. Tak hrozně mi třeštila hlava a nic jsem si nepamatoval. Rozevřel jsem oči a vedle mě spokojeně spala nějaká dívka. „Co tu děláš?“ probudil jsem ji svou otázkou. „Ty si to nepamatuješ?“ Zasmála se. „Co?“ Posadila se a z hrudníku ji sjela peřina. Byla zcela nahá. „Ne, to se nemohlo stát!“ (Y/N) jsem nemohla podvést, vždyť ona je mi vším. Během vteřiny se rozrazily dveře od ložnice. Mezi nimi stála má láska. Rozhlédla se po místnosti a podívala se na postel, na nás dva. „Jak si mohl!“ Zařvala a oči se jí zalily slzami. „(Y/N), já ani nevím, co tu dělá!“ Byl jsem tak zmatený. „Jsme spolu už dva roky, jestli ti nestačím, tak mi to řekni!“ Ona a nestačit mi? Vždyť chvíle strávené s ní byly nejlepší v mém životě. Rozplakala se. Ten pohled na ni mě zabíjel. „Tak to není!“ Shodil jsem ze sebe peřinu, protože jsem chtěl vstát. „A tohle teda vysvětlíš jak?“ Ukázala na mě. Prohlédl jsem se, byl jsem zcela nahý. „(Y/N), já tě nepodvedl! Nechtěl jsem! Vždyť já tě miluju!“ Uchopil jsem peřinu a zamotal se do ní. „Běž do háje! Zlomil si mi srdce! Pokud si to chtěl, právě si toho docílil. A tebe…“ Ukázala na tu dívku a já na svou obhajobu už neměl co říct. „…jestli tě ještě někdy uvidím, už tě nikdy nikdo nenajde!“ Zařvala po ní a utekla.
„Teď mam strach.“ Polkla nahlas. Natáhl jsem se do šuplíku v mém nočním stolku. Vytáhl jsem z něho černou krabičku a otevřel ji. „Tohle už je mi k ničemu…“ Vzdychl jsem si. „Tys ji chtěl pořádat o ruku?“ Zeptala se a já přikývl. „Bože! Větší kráva jak já nemůže existovat! Že já na to přistoupila. Kdybych tohle věděla a nepotřebovala jsem prachy…“ Skočil jsem jí do řeči. „Co?“ Podíval jsem se na ni a zamračil se. „Vyhodili mě z práce a já potřebovala prachy. Objevil se nějaký chlapík s tím, že mi s penězi pomůže, ale musím pro něj něco udělat. A to, že mam jít do baru kam chodíš, kam chodíš, opít tě a zdrogovat tě. No a poté se s tebou vyspat. Podle mě to byl novinář a chtěl drby….“ Byla z toho v háji. „Kam ty svině ještě zajdou?! Ale teď jsem přišel o mou životní lásku.“ Krabičku s prstýnkem jsem schoval. „Napravím to, když ti ji pomůžu získat zpět?“ Její hlas byl plný naděje. „Ano…“ Vyšlo mi z úst. „Kdy si ji chtě požádat?“ Začala se oblíkat. „V sobotu. Před dvěma roky a jedním měsícem, jsme se ten den poznali. Informoval jsem ji. „Uděláš to. Kde může být?“ Zamyslel jsem se a napadala mě jediná osoba, Sophia Smith…
