Ráno a den školy. Pro někoho normální den plný radosti s kamarády ze tříd.. Ale pro mě? Den utrpení.. Nesnášim školu. Učím se dobře vše. Ale co je na tom, když mě nikdo nemá rád a nemam kamarády? Všichni se mi jen vysmívají. Nevim proč. Máma mi pořád říká, že jsem její krásný anděl. Pro ně ale asi jen ošklivá šprtka. Horší je procházet po chodbě mezi všemi výsměchy před mým idolem Niallem. Ty jeho nádherné blonďaté vlasy, modré oči jako oceán a jeho dokonalý úsměv. Jenže. On se na mě vždy podívá a zase zrak odvrátí na kamarády ze své party. Party, která nejpopulárnější po celé škole jako on. Přijde to jak z filmu. Holka, kterou všichni nenávidí zamilovaná do idola všech holek a aby toho nebylo málo, i on má svou vyvolenou. Betty. Namyšlenou… Nechtějte vědět co. To ona mě pořád šikanuje. Celá rozlámaná z mé postele jsem šla do koupelny, abych se umyla. Sundala jsem noční košili. Modřiny jsem měla všude, ale mámě jsem o tom nechtěla říct. Dělala by si starosti. Už tak jich má moc. Vysprchovala jsem se a vyčistila si zuby. Oblékla jsem se do mých oblíbených džínů, bílého tričko s černým nápisem mého oblíbeného filmu Grease (Pomáda). Miluju ten film. Je to prostě klasika. Zašla jsem si na snídani. Na stole u připravených ještě vlahých lívanců ležel vzkaz od mamky: „Andílku prosím po škole zajdi k tetě Lise, něco ti pro mě dá. Miluju tě. Mamča..“ K tetě Lise. Super. Vždy když tam přijdu říká mi jak mam stále malá prsa a že nemam ženské křivky. Já si sama sobě ale ani tlustá nepřipadam. Radši to necháme být. A aby toho nebylo málo. Vedle tety bydlí Niall. Když je venku pokaždé ho sleduji. Jeho obrovskou vilu, kam si pořád tahá Betty.. Jen mi někdy přijde, že je strašně dotěrná. Jako by ani nebyl rád, že s ní je. Ano moc ho pozoruju. Pokaždé když k němu přijde, místo aby já nevim.. zajásal, protočí oči, dá jí pusu a kouká do země. Nicméně. Nasnídala jsem se, vzala batoh do školy, můj skate a vyrazila jsem. Ke škole to mám tak 10 minut a to pořád jen z kopce. Na sketu tam jsem hned. Přijela jsem konečně ke škole. Všichni po mě zase koukali. Vytáhla jsem si z tašky mou oblíbenou kšiltovku a nasadila si jí na hlavu, abych byla aspoň méně nápadná. Batoh jsem zase nasadila na záda, popadla jsem skate a šla jsem dál. Přišla jsem k mé skříňce a jak jinak, než byl na ní přilepený papír s nápisem „Fuckin Loser!“ Jak vtipné. Strhla jsem to, otevřela jsem skříňku a strčila to do ní, mezi dalších 10 papírů se stejnými nápisy. Vyndala jsem si učení a dala si ho do batohu. Skříňku jsem zavřela. Zandavala jsem si učení, otáčela se a do někoho sem hrozně silně vrazila, až jsem spadla na zem. Bála jsem se, že mi ten dotyčný ještě něco udělá. „Promiň. Já..“ Začala jsem se omlouvat a sbírat si věci ze země. „V pohodě.“ Zvedla jsem se. Přede mnou stál on. Niall. Podával mi mou učebnici algebry s jeho dokonalým úsměvem. „Vezmeš si jí?“ Zasmál se. „Jo. Promiň. Nejsem zvyklá, aby se tu se mnou někdo bavil.“ Učebnici jsem si vzala a dala jí do batohu, který jsem si hodila na záda. „Grease?“ Vyhrkl a já si neuvědomila co tím myslí. „Co?“ Nadzvedla jsem obočí. „Tvé tričko. Pomáda. Ten film miluju.“ On miluje stejný film jako já! Ani nevíte jak mi tahle maličkost udělala radost. Aspoň něco společného. „Jo taky ho zbožňuju. Pokud si nechceš sklidit ostudu neměl by ses se mnou bavit..“ Vážně jsem nechtěla, aby neměl potíže u Betty a navíc jsem nechtěla, abych schytala další rány. „Já se můžu bavit s kým chci. Nikdo mi v tom nebude bránit..“ Mrknul na mě. Měla jsem mu říct, že nechci schytat další rány od jeho přítelkyně? Nezdál se to jako dobrý nápad a tak jsem radši chtěla jít. „Kam jdeš?“ Ozval se, když jsem ušla pár kroků a popadla jsem skate. „Do třídy.“ Je tak milý a já ho musim nechat jen kvůli ní. „Jdu s tebou.“ Přiběhl ke mně. Vážně šel se mnou celou cestu až do mé třídy. Všichni na nás koukali, ale jemu to nevadilo. Přišla jsem ke třídě. Surově do mě strčila mezi dveřmi Betty a vrhla se Niallovi okolo krku. „Proč tu chodíš s.. Ní?“ Podívala se na mě jedovatým, znechuceným výrazem a zpátky na něho s falešným úsměvem plným zlosti. „Proč bych nemohl?“ Odtáhl jí od sebe. „Nepatří do naší ligy. Však chápeš..“ Zasmála se, ale on jen stál, tupě na ní koukal a odpověděl: „Nevim. Je stejná jako každý jiný. Radši mě dneska nech bejt.“ Vyškubl se jí a odešel. Cítila jsem malér. Betty ke mně přišla a chytla mě pod krkem. Na to jak je hubená má hodně velkou sílu. „Ty si mě po škole nepřej!“ Sykla na mě a pustila mě. Polapala jsem dech a šla na mé místo, v poslední lavici u okna. Škola plynula pomalu, ale konečně byl konec. Šla jsem do skříňky ještě vrátit učení. Skříňku jsem poté zabouchla. Hodila jsem na zem skate a dojela jsem na něm až k východu. Uchopila jsem ho do ruky a seběhla jsem schody vedoucí ze školy. Pořád jsem se rozhlížela, kdybych náhodou zahlédla Betty s jejími kamarádkami. Zatím byl vzduch čisýá. Ale když jsem zašla kousek za školu, abych mohla jít za tetou, uslyšela jsem její hlas. „Tady je!“ Zařvala Betty. „Betty já nevim co po mě chceš, ale prosím nech mě!“ Vše jsem říkala marně. „S Niallem se tahat nebudeš. Na něho nemáš holčičko. Ten patří mě.“ Přišla ke mně. Její chladná dlaň se ocitla na mé tváři. Dala mi facku a dost bolestivou. Za tvář jsem se chytla. Vyrvala mi z ruky skate a zahodila ho stranou. Přišla ke mně blíž a shodila mě na zem. „Betty já. Už na něj nepromluvím. Přísahám!“ Pomalu jsem se odsouvala, ale ona šla pořád za mnou. „To bych ti radila.“ Kopla mě do břicha. Tak strašně to bolelo. Smotala jsem se do klubíčka. „Prosím nech mě!“ Prosila jsem marně. Ona je bezcitná a nemilosrdná. Naklonila se k mému obličeji a dala mi pěstí. Potom mě znovu nakopla do břicha. „Betty, už má dost, nech jí..“ Řvaly na ní její kamarádky. „Jasně, že necham.“ Chytla mě za vlasy a pořádně za ně škubla. Držela je a bolelo to. „Myslim, že už ho necháš být viď.“ Se slzami v očích jsem jen přikyvovala. „Já te neslyšim.“ S vlasy škubla znovu. „Jo!“ Zařvala jsem z plných plic a rozbrečela se ještě víc. Hlavou mě ještě bouchla o zem a pustila mě. Pak všechny tři odešly. Ležela jsem na zemi a nehejbala se,protože to neskutečně bolelo. Do toho začalo hřmít a po chvíli pršet. Ležela jsem smotaná do klubíčka, když jsem zaslechla hlas: „Hej ty!“
