Tajemství minulosti

9'

„Rose, to nemůžeš myslet vážně!" řekla jsem šokovaně.
Dnes večer pojedeme k Roseiným prarodičům do Doupěte. O tom jsem samozřejmě věděla, ale nenapadlo mě, že tam bude i Potter. Rose věděla, jak moc se v jeho přítomnosti poslední dobou cítím nesvá, i když stále nevěděla proč, ale i přesto mi zatajila, že strávím Vánoce nejen s ní, ale dokonce i s Jamesem Siriusem Potterem. Tak tohle je opravdu nejlepší kamarádka.
„Lio, všechno bude v pohodě. Slibuju," řekla vážně, ale zahlédla jsem, jak jí cukají koutky úst. Určitě něco plánuje.
Podezíravě jsem si ji změřila pohledem, ale nakonec jsem jen poraženě svěsila ramena. Nemá smysl se o tom hádat, jsou rodina, tak je logické, že Vánoce stráví spolu. Navíc s tím já sama stejně nic nezmůžu.

Celý den probíhal v klidu a teď je tu večer. Za chvíli se letaxem přepravíme do Doupěte. Abych pravdu řekla, nesnáším letaxovou síť. Vždy je mi strašně špatně.
„Hugo!" zaslechla jsem z patra naštvanou Rose.
Vzápětí kolem mě Hugo proběhl a běžel se nejspíš někam schovat.
Co se zase děje? Jsem tu teprve druhý den a zjistila jsem, že Rose a Hugo nemají příliš klidný sourozenecký vztah, jaký jsem pozorovala v Bradavicích.
Vstala jsem ze svého místa na pohovce, a když jsem chtěla vyjít po schodech nahoru do pokoje, vyřítila se proti mně Rose a srazila mě k zemi. Ona šla samozřejmě se mnou. Zase.
Když jsem se na Rose podívala a chtěla se jí zeptat, co se stalo, hned jsem se zarazila.
„Tvoje vlasy -" začala jsem, ale Rose mě mávnutím ruky umlčela.
Rychle se posbírala ze země a chtěla se rozběhnout za svým mladším bratrem, ale zarazila jsem ji.
„Stůj, Weasleyová! Tohle mi vysvětlíš ať chceš nebo ne," chytila jsem ji za zápěstí a odmítala ji pustit, i když se opravdu snažila vytrhnout se mi.
„Zabiju ho," procedila naštvaně přes zuby.
„Dobře, Rose, potom vymyslíme, jak vysvětlit vašim, že už mají jenom dceru, ale nejdřív chci vědět, co se stalo," řekla jsem klidně, a když se Rose přestala bránit, pustila jsem ji. „V klidu si sedneme a probereme to, ano?"
Rose jenom pokývala hlavou a posadila se na pohovku. Já se usadila vedle ní. „Tak povídej," vyzvala jsem ji.
„Víš, jak jsem měla včera ve vlasech ty stříbrný sponky, co mi Hugo dal?"
Přikývla jsem na souhlas.
„Nejspíš je do něčeho namočil," fňukla zoufale. „Podívej, úplně mi to zničilo vlasy!"
Vím, jaké to je, když vám někdo úmyslně ničí vlasy. Rose ovšem neměla výhodu metamorfomága, jako já, a tak si vlasy nemohla hned napravit.
Objala jsem ji kolem ramen a snažila se ji uklidnit. „Bude to dobrý, Rose, uvidíš. Stačí to trošku zastřihnout a tvoje vlasy budou zase tak úžasný, jako dřív. Sice o něco kratší, ale pořád budeš vypadat stejně úžasně. Mám jednu dobrou kamarádku, která to s vlasy vážně umí a něco málo jsem se od ní naučila, takže jestli budeš chtít, osobně ti je napravím. Nebo se alespoň pokusím."
Rose se na mě vděčně usmála a zvedla se. Zmateně jsem se na ni podívala a nechápala, co dělá.
„Je skoro sedm, za chvíli máme být v Doupěti," vysvětlila Rose, když si všimla mého zmateného výrazu. „A na kadeřnici si můžeš zahrát tam."
„Jasně," zasmála jsem se. „A mám otázku." Postavila jsem se a nabídla Rose rámě, do kterého se ihned zavěsila.
„Povídej."
„Bude tam tvůj vyvolený? Třeba ho Albus pozval." Sotva jsem to stačila dopovědět, Rose do mě bokem strčila.
„Sklapni, Straitchová!" zakřičela šeptem a začervenala se. „Nechci, aby nás slyšeli rodiče."
„Uu, naše malá stydlivá Rose se zamilovala," zašvitořila jsem jí u ucha.
Rose po mě vrhla skoro vražedný pohled a já se musela opět zasmát.
,„Dobře, už mlčím. A teď... poslední u tebe poklidí celý pokoj," vyhrkla jsem rychle a rozběhla se po schodech směrem k Rose do pokoje. Za sebou jsem slyšela, jak na mě Rose křičí a směje se mojí dětinskosti, ale já jsem pokračovala v běhu až do cíle.
Nemusela jsem čekat dlouho a ve dveřích pokoje se objevila zrzavá záplava vlasů.
„Jsi strašná, Lio," řekla mi, a protože jsem nedávala pozor, strhla mě na postel. Obě dvě jsme se rozesmály, ale náš smích přerušil hlas paní Weasleyové.
„Děvčata, pojďte dolů, musíme jít."
Rose vstala z postele jako první, popadla své věci a vyšla z pokoje. Já jsem ji okamžitě následovala.