Dopis tobě, lásko...// Drarry

,,Jsme rozdílní."

//Varování! Smutné. V téhle kapitole nejsou žádné vtipné hlášky ani činy.//

Draco:

Přišel jsem do knihovny. Harry mi pak ještě psal, kde se sejdeme. Sejdeme se v zadní části knihovny. Tam nikdo moc nechodí, tak budeme mít klid. Šel jsem dál. Dokonce jsem zahlédl Grangerovou. Čím víc jsem se přibližoval, tím jsem měl větší strach. Jak bude reagovat. Poslední regály. Ještě jednou jsem si prohrábl své vlasy. Nadechl jsem se a přešel jsem tam. Docela mě překvapilo, že tam vlastně Harry nebyl. Nikdo tam nebyl. Byl jsem zklamaný. Chtěl jsem se obrátit, když někdo promluvil. 
,, Myslela jsem si, že to jsi ty." ozval se povýšený hlas. Otočil jsem se na tu nepříjemnou zrzavou ropuchu.

,,Co ty tady chceš?" spustil jsem na ni.

,,Jestli sis toho ještě nevšiml, tahle knihovna není jenom tvoje. A jen tak mimochodem, to já jsem tě sem pozvala." zle se usmála a zastoupila mi cestu ven.

,,A co chceš?" snažil jsem se působit klidně.

,,Necháš Harryho na pokoji!"

,,Nemyslím si, že bys o tom mohla zrovna ty rozhodovat. To Harry by si měl vybrat." řekl jsem sebevědomě, i když jsem se tak vůbec necítil.

,,Ale prosím tě. Tajný pisálek? Byl jsi opilý, když jsi ten dopis psal?" nadhodila a já jsem se zamyslel, jak na to přišla.

,,Nezáleží na tom, že jsem byl opilý..." začal jsem, ale ona mě přerušila.

,,Myslíš, že by tě Harry měl ně....počkej, ty jsi byl vážně opilý?...No nic....Myslíš, že by tě Harry mohl mít někdy rád, že by tě mohl milovat? Nenávidí tě, tak se s tím smiř." prskla mi to do tváře a já jsem ucítil, jak se vše kolem mě bortí. Měla totiž ve všem pravdu.
,,A...A ty ho miluješ?" zeptal jsem se zdrceně. 

Najednou se rozesmála. Nevím co jí přišlo tak vtipný. ,, Milovat ho? Nebuď blázen. Je to vcelku ubožák. Bohatý a slavný ubožák. "

,,Jenom ho využíváš" prohlásil jsem potichu. Ginny se opět rozesmála.

,,Neříkej, že neplánuješ udělat to samé. Jenomže já jsem byla první."

,,Nechci ho využít... Miluji ho." poprvé jsem nahlas řekl, co k němu cítím. Po tomto prohlášení nastalo ticho.

Ozvaly se kroky, kdo to asi je? Oba jsme se podívali tím směrem. Byl to Harry.

Harry:
To co jsem slyšel mě zasáhlo. Ginny, ta Ginny kterou jsem znal od dětství, je taková mrcha. To jsem si o ní nemyslel. A Draco? Že mne prý miluje? Nevím. Nevím jestli mu mám věřit. 

,,To jsem si o tobě Ginny nemyslel. Proč to vůbec děláš?" podíval jsem se na ni. Ona se jen pohrdavě usmála. ,,Nebo to neříkej. Už nikdy nic od tebe nechci slyšet. Vypadni." zasyčel jsem na ni. Ona se otočila a odešla. V té chvíli jsem si neuvědomoval, že to bude mít hlubší následky.

,,Draco... Přiznávám, že posledních pár dnů, jsem si tvou přítomnost užíval. Ale nevěřím ti. A nedokážu si nás představit. Jsme rozdílní. A nemohu jen tak zapomenout na to, jak si nás šikanoval." chtěl jsem ještě něco říct, ale zlomil se mi hlas. Podíval jsem se na Draca. Měl hlavu sklopenou a chvěl se. Přešel jsem k němu a zvedl mu hlavu. Brečel. Nelíbilo se mi, když brečel.

Tak jsem mu jemně setřel slzy a naklonil se k němu. Chvíli se na mne smutně díval. A pak jsem konečně spojil naše rty. Bylo to tak dokonalé. Tak dokonale k sobě pasovaly. Měl tak jemné a hebké rty. Chtěl jsem tak setrvat déle, ale odklonil jsem se od něj.

,,Možná jednou..." zašeptal jsem, otočil se a odešel. Nechal jsem ho tam jen tak stát.