Dopis tobě, lásko...// Drarry

,,Takový antitalent!! Strhávám Nebelvíru 100 bodů za zohavení chodeb Bradavic."

Draco:

Trest byl úžasný. V záchvatu kreativity jsme pomalovali (já, Harry jenom cákal na zeď) ještě celou chodbu ve druhém patře a chodbu před Velkou síní, aby to nemohlo nikomu ujít. Po cestě jsme hodili do gala i pár obrazů. Takový knír  dokáže člověka dost změnit. 

Z mého zamyšlení mě vytrhl dopis.

'Ahoj Pisálku,
dlouho jsme si nepsali. Chyběl jsem ti? Ty si mi chyběl. Chtěl bych tě konečně poznat. Přijď prosím v sedm do knihovny. Už se na tebe těším.

S láskou, tvůj Harry.'

Jenom jsem si to přečetl tak mi poskočilo srdce. Konečně se sejdeme jako Já a On. Bude to jiný. Konečně se dozví, že jsem to vlastně celou tu dobu byl já. A pak mne bude zbožňovat. Ale co když bude zklamaný že to jsem přece jenom já? 

Harry:

Ráno jsem vstal a cítil jsem, že se dneska něco stane. Ale co?

Šel jsem na snídani. Všichni se dívali na naše obrázky a malůvky. Bylo to krásný. Povedlo se nám to.

,,Kdo to nakreslil?" rozkřikla McGonagalová přes celou jídelnu.
,,To Malfoy!" vykřikla Ginny. Asi si myslela, že se mu nějak pomstí.
,,Pane Malfoy? Dávám 200 bodů Zmijozelu. Krásně jste mne vystihl. To jsem si nemyslela, že máte takový talent. A kdo dělal ty cákance?" optala se znovu.
,,Já!" hrdě jsem prohlásil přes celou síň. 
,,Takový antitalent!! Strhávám Nebelvíru 100 bodů za zohavení chodeb Bradavic. A od teď máte povinnost chodit na hodiny malování!" rozkřikla se. Tak nic no.

Draco:

Konečně někdo docenil můj nehynoucí talent. A to dokonce 200 body! Pořád ale nevím, co udělám s tou schůzkou. Potřebuji něco, co mi pomůže se rozhodnout. Mudlové prý trhají okvětní listy kopretiny. No, ale já přece nejsem žádný mudla! A s tím jsem se rozeběhl ke skleníkům.

Jediná kytka co byla ve skleníku byla Mandragora. No co.. bude muset stačit. Vzal jsem si sluchátka a vytáhnul ji. Mám jít? Nemám jít? Začal jsem přemýšlel jsem a začal trhat její listy. Mám. Dal jsem Mandragoru zpátky a vyšel před skleník. Chtěl jsem jít pryč. Ale ležela tu paní profesorka a třída druháků. Proč tu spí? A joo. Asi slyšeli vřískot. No nic. Ja mizím.

Harry:

Hermiona nás po vyučování nahnala do knihovny. Stále ještě přemýšlím, co to bylo za vřískot. No, snad nic zajímavého. Po třech hodinách v knihovně nám konečně Hermiona dala svobodu a já jsem utekl tak rychle, jak to jen šlo. Když mě před Velkou síní Ron dohonil, všiml jsem si, že s sebou nese také tašku s úkoly, které jsme právě vypracovali. Já je tam zapomněl!!! Se skloněnou hlavou jsem se začal plazit zpátky do knihovny. Jakmile jsem získal zpět své úkoly, chtěl jsem se co nejrychleji přemístit na večeři, ale něco jsem zaslechl.

Draco:

Nakonec jsem se rozhodl, že tam půjdu. Tak jsem se náležitě oblíkl a šel jsem.. Uvidíme, jak to Harry přijme. 

Tak předposlední kapitola je na světě :3 Ale nebojte. Vyjde i druhá kniha. :D