Dopis tobě, lásko...// Drarry

,,Mám nápadešek...-hihihi-"

Harry:

A ne! Ujel nám poslední kočár. ,,To snad není možný. Ujelo nám to." zaklel jsem. Podíval jsem se na Ginny.

,,Nevadí. Je nádherná noc. Můžeme se projít." obdařila mne dokonalým úsměvem.

,, Tak jo.." přikývl jsem a vzal jsem nám zavazadla.                                                                              

,, Já si to klidně ponesu." řekla zamračeně. ,,Aspoň jeden kufr." prosila mne.

,, Tak dobře no... Tenhle je malej." usmál jsem se na ni a podal jí nejmenší zavazadlo. Uculila se a vzala si ho. Tak jsme se v tichosti vydali k hradu. Nebylo to to trapné ticho, spíš ticho plné porozumění. Oba jsme si užívali přítomnost toho druhého.

***

Přišli jsme do hradu. Rychle jsme si dali věci do komnat a běželi do Velké síně. Šli jsme chodbou, když jsem najednou na své ruce cítil dotek. Podíval jsem se na Ginny, ta odvrátila zrak a začervenala se. Vzal jsem ji za ruku. Překvapeně se na mne podívala, já se na ni usmál. Zahihňala se a přitulila se blíž ke mne. Usmíval jsem se od ucha k uchu. Snažil jsem se  potichu otevřít dveře do Velké síně, ale nepodařilo se mi to. Všechny oči byli na nás. Usmál jsem se na Ginny a vkročil. Mířili jsme k našim místům. Hermiona se usmívala a Ron se mračil. Ten bude mít zase keců. Ginny se posadila a já taky. Poté teprve přišli prváci. A začalo rozřazování.

Draco:

Seděl jsem na svém místě u zmijozelského stolu a čekal na příchod prvního ročníku. Ještě pořád jsem před sebou měl obraz Harryho a Weasleyové, myslel jsem, že už to nemůže být horší, že i kdyby spolu chodili, tak je dnes už neuvidím, možná zmizí i moje láska k Harrymu, ale o to horší byl pohled na očividně zamilovanou dvojici, která právě vcházela do Velké síně. Ne, své lásky se jen tak rychle nezbavím... Ach Harry, miluji Tě, copak to nevidíš?

***

Šel jsem na kolej. Po cestě jsem viděl samé zamilované, kteří se objímali, líbali nebo se jen na sebe usmívali. To je snad naschvál?

Zničeně jsem dopadnul na postel. Ostatní tu ještě nebyli, tak jsem vytáhl svůj skicák. Potřeboval jsem nějak ventilovat své pocity, a když se člověk nemá komu svěřit, je to nejlepší způsob. Společenská místnost byla úplně plná. Všichni si vesle povídali a vyprávěli příhody z prázdnin. Proplížit se mezi nimi nebyl vůbec žádný problém. Zamířil jsem do komnaty nejvyšší potřeby - i to místo mi Harryho připomíná. 
Potřeboval jsem na dnešek zapomenout, nebo aspoň na chvilku vypnout mozek. A k tomu mi pomůže jediná věc. Alkohol.

Jedna flaška- ,, Proč ona?? Proč né já???"

Druhá- ,,Celej můj -škyt- život je na -škyt- na ho*no!"

Třetí- ,,Mám nápadešek...-hihihi- Nepíšu mu -škyt- dopííís! Jó! -škyt- "

A tak vzal Draco kus nepokresleného papíru a brk. Začal psát nic netušícímu Harrymu dopis.