Dopis tobě, lásko...// Drarry

,,To je kráva!"

Draco:

Sledoval jsem celou tu událost u Nebelvírského stolu. Jen stěží jsem dusil smích, proto jsem radši rychle odešel, než by mě někdo začal podezřívat. I když, na druhou stranu, nemohli by nijak dokázat, že jsem to byl já. Ono je to trochu složitější. Vytáhl jsem slušnou sumu, a šel s tím za jedním mladším spolužákem, ten podplatil někoho z havraspáru, a ten zas někoho dalšího, až se to nekonec dostalo až k Nebelvírům. Co by člověk neudělal pro trochu peněz...

***

Weasleyová už je zase Weasleyová se svojí hlavou. Teď se lepí na Harryho skoro pořád, ale nemůže neustále. Něco se jí stát může pouze v jisté době - v době vyučování. Asi budu muset otce brzy požádat o zvýšení kapesného, ale za tuhle podívanou to stojí. Spokojeně jsem si sednul ke stolu tak, abych měl perfektní výhled na Nebelvíry a dveře Velké síně. Brzy se jimi totiž vřítila rozzuřená zrzlina, která právě vypadala jako divoký býk. A to doslova. Neměla žádné vlasy, ale místo nich jen dva rohy. Nehody na lektvarech jsou holt někdy trošku nepříjemnější, zvlášť když chodíte s hrdinou kouzelnického světa. Rudý od zadržovaného smíchu skoro jako Weasley jsem se vyřítil ze síně a běžel na kolej. Ještě mě dnes čeká jedna práce - napsat dopis Harrymu. 

Harry:

Ginny už měla svou hlavu. Byl jsem za to rád. Protože bylo fakt divný, když jsme si povídali. Šel jsem na snídani a před Velkou síní na mne už čekala Ginny. První co udělala bylo to, že mne políbila. Konečně bych se jí mohl zeptat jestli se mnou nechce chodit. Dneska by to bylo fajn. Vzal bych jí na astronomickou věž. Jo a dám jí růže. Uculil jsem se na ni a vešel.

***

Byla hodina Jasnovidectví. Trelawneyová zase mlela něco o vnitřním oku. Chvílema mi připadlo že ani neví co říká. Prostě celá ona. Buď mele nesmysli nebo předpovídá něčí smrt. Porozhlídnul jsem se po třídě a skoro nikdo neposlouchal.  To mi připomíná že mi ještě pisálek neodpověděl na dopis. Musel jsem se pousmát. Co zase vymyslí. Ale měl bych myslet na Ginny, ne na tajemného pisálka. Co má asi teď za hodinu? Co když je se mnou na hodině?

,,... Tak se podívejte do svých šálků. Co tam vidíte?" zeptala se profesorka a tím mě vyrušila z myšlenek. ,,No? Pane Pottere?" podívala se na mne.

,,No já.. uh.." podíval jsem se do svého hrníčku. Připomínalo mi to dopis a postavu? Ano a ta postava se podobala ...

,,Ukažte!" vykřikla a vytrhla mi hrníček. ,,Hrozné! Vidím tam něco strašného! Přijdete o osobu kterou milujete!" vykřikla.

,,O matku? Ou.. Já zapomněl.." rozesmál se Malfoy.

,,Pane Malfoy? Ukažte váš hrníček!" Trelawneyová se k němu skoro rozběhla. Vytrhla mu hrníček a podívala se do něj.

,,Hmm... Neopětovaná láska..." skoro zašeptala. Malfoy zrudl a vytrhl jí hrníček.

,,Vždyť to jsou jenom šmouhy!" snažil se zachránit sám sebe. Já se uchechtl a věnoval se svému hrníčku.

***

Právě jsem byl na obědě a Ron mi vyprávěl něco o famfrpálu.

,,... a tak... Ginny?" vykřikl. Podíval jsem se ke vchodu. Ginny se k nám hnala. Ale vždyť neměla vlasy! A měla rohy! Vypadala fakt komicky.

,,Co se ti stalo?" vydechnul jsem, když už byla u nás. Zuřivě se na mne podívala.

,,Měli jsme hodinu lektvarů. A můj najednou vybouchl a stalo se tohle! A nejhorší je že to vyprchá až zítra!" rozkřičela se na mne. Chtěl jsem jí uklidnit, ale jak křičela získala si pozornost všech studentů. Skoro všichni se rozesmáli.

,,To je kráva!" vykřikl někdo a celý sál se rozesmál víc. Ginny se podívala rozzuřeně do všech stran. A pak se otočila a vyběhla. Podíval jsem se na Rona. Ten měl otevřenou pusu do 'O' a díval se na jeho mizící sestru. Pokroutil jsem hlavou a rozběhl se za ní.