Schůzka probíhala trochu netradičně. Po silvestrovských oslavách byl po městě neskutečný nepořádek, ale to stejně nikdo nevěděl, protože mezitím zapadal tunami sněhu. Horalové chtěli pro změnu vykonat nějakou službu pro ostatní a tak se pokusili domluvit úklid po Silvestru. To sice nešlo, právě kvůli sněhu, ale dostali jiný úkol...
„Tak nám přidělili koše." Oznámil Vojta vespolek.
„Jaký koše?" zeptal se Erik, který jediný vypadal, že ho to aspoň trochu zajímá.
„Já nevím, nějaký zelený koše."
„Takový jsou na lampách, ne?"
„Jo, asi jo. Přivezou nám je sem. Skoč prosímtě pro klíče a kleště. Prý to budem potřebovat."
„Dobře." Erik odběhl pro nářadí do skladu.
Koše dorazily a kluci se vydali do ulic. U botanické zahrady to bylo nejhorší, tam chybělo nejvíce košů. Jak se blížili ulicí, kterou ještě nikdo neuklízel, míjeli rozlámané kusy zeleného plastu, zbytky složitých střeleckých soustav, rozbité lahve od šampusu a hlavně hory a hory odpadků. Prokop byl jako obvykle velmi všímavý.
„Heleďte, ty kusy zelenýho plastu vypadaj, jako by to byly kousky těch zelených košů." Poznamenal.
„A jo." Řekl Miki s přitroublým výrazem. „Fakt to vypadá podobně."
„To je možná důvod, proč je máme dávat na ty lampy, ne?" přidal se Erik.
„Nekecéj!" zařval na něj Jonáš. Vždycky se strašně rozčiloval, když někdo říkal něco očividného.
„Hele, koukejte na to." Vojtův hlas zazněl z povzdálí. Když k němu došli, viděli, že zkoumá jeden kousek zeleného plastu. „Vypadá to, jako kdyby to někdo odpálil. Je to trochu očouzený."
„No fakt," přidal se k jeho bádání Prokop. „vypadá to, jako kdyby to někdo naložil výbušninou a ten koš odpálil."
„To je blbost, kdo by odpaloval koše na lampě?"
„No, to nevím."
„Ale fakt to tak vypadá." Zavolal na kluky Jonáš. „Tady kolem tý lampy je hromada odpadků a zbytek koše. Vršek asi někam uletěl při tom výbuchu."
„To musela bejt sranda!" shodli se kluci.
„Úplně vidím, jak to vybuchne." Popisoval zasněně Jonáš. „musela to bejt strašná rána, kusy koše lítaj všude kolem a odpadky lítaj všude okolo..."
„No jo, no jo, hlavně se nenechte unést. Máme tu úkol." Snažil se zavést pořádek Vojta.
„Velká rána a strašnej bordel, to zní přesně jako Šimon." Pokračoval Jonáš.
„Nebo Vojta Miklužič."
„To je zase kdo?" ptali se Erik a Mikuláš
„Takovej divnej typ. Přišel k nám před měsícem a sháněl omítku, kterou mu ukrad Šimon."
„Jo, vypadal trochu jako Prokop."
„Cože?" ozval se Prokop
„No, měl krátký vlasy... asi..."
Postupně přimontovali všechny koše, které dostali za úkol a Jonáš při tom tiše snil o nacpávání nebohých odpadkových košů hromadou výbušnin a následném chaosu, když takový koš odpálí, až víčko uletí daleko do sousední zahrady a déšť odpadků zaplaví polovinu silnice. Usmíval se při té představě a tak jim šla práce dobře od ruky.
ČTEŠ
Leden
AdventureProžijte všední i nevšední dobrodružství s partou puberťáků - skautským oddílem z nejmenovaného města.