Leden

12. Vojta

„Héj, vstávete a balte se!" řval Vojta na spící kamarády.

„Co je? Zase nějaká blbá hra? Nech toho, je zima."

„Hoří! Musíme odsud vypadnout, hoří chata!"

„Cože?" Jonáš byl okamžitě vzhůru a čilý. „Jak jako hoří chata?"

„No, prostě hoří, plamenem."

„To jsou ty blbý kamna, já jsem říkal, že to není dobrý!"

„Ne, je to nějaká divná socha s kabelama dole v pokoji. Hoří to a smrdí to jako tavící se plast."

„Dělej, uhas to! Všichni vstávejte!" řval Jonáš.

Potom, co všichni vylezli zpod spacáku (stejně spali oblečení) a seběhli dolů, nabídl se jim hrůzný pohled. V koutě místnosti se jako osminohá chobotnice válela hromada přímotopů v zuřivém plameni. Teplo, které z ohně sálalo, kluky praštilo jako facka do tváře. V tu chvíli přiběhl do pokoje Vojta s velkou lopatou sněhu.