Leden

11. Jonáš

Jonáš se v noci probudil a řekl si, že by mohl jít přiložit, aby bylo ostatním teplo. Když se dostal dolů (spali v horním patře), divil se, že se v pokoji svítí. Když se trochu probral, řekl si, že je fajn, že už jde proud, ale pak jen hodil poleno do kamen a rozhodl se, že topení zapne až ráno. S pocitem dobře vykonané služby kamarádům se ještě vyčůral a šel zase spát.

Po půlnoci všechny vzbudil Erik.

„Co řveš?" ptal se ho Vojta. Měl rád svůj spánek a neměl rád nikoho, kdo by ho o něj připravil.

„Nevím, asi se mi něco zdálo."

„Tak sklapni a spi."

Ale Vojta neusnul. Nějak to nešlo. Šel teda přiložit, a když se vrátil, znejistěl a zase všechny vzbudil.

„Hej, vstávejte!"

„Proč jako?" Ptal se Prokop, který jako první nabyl vědomí.

„Necítíš něco?"

„No, naše smradlavý ponožky."

„Co tady řešíte ponožky, kolik je hodin?" řekl ospale Jonáš.

„1:36." Oznámil vždy přesný Prokop s otravností rádiového hlasatele.

„Ale ne ponožky, něco tady smrdí."

„Trenky." Odpověděl mu Erik a spal dál.

„Jaký trenky?"

„Ale prosimtě, je mimo, slyšel ponožky, tak hned myslí na trenky." Zhodnotil situaci Jonáš. „A co máš za problém?"

„Přijde mi, jako by se něco pálilo, takovej divnej smrad."

„Co by se pálilo?"

„Nevím, prostě jako by se něco pálilo."

„No jo, taky mi přijde... Někdo pálí palačinky... Proč to radši nesní? Taková škoda."

„Mikuláš asi blouzní z hladu. Ale já nic necítím."

„Já jo." Řekl rozhodně Vojta. „Jdu to zkouknout."