Leden

5. Altenberg

„Kam pojedem?" ptal se Prokop, když vystoupili z autobusu

„Po magistrále na Altenberg." odpověděl Vojta

„Počkej, počkej, není to moc daleko?" pindal Jonáš

„Sklapni, jedem!"

„Počkej, neměli bychom nejdřív namazat lyže?" Prokop...

„Já nemažu, já to mám připravené z domova." prsil se Jonáš.

„Já nemažu, já budu bruslit." Oznamoval Vojta, hlavně proto, aby trumfnul Jonáše.

Erik, Mikuláš a Prokop mazali. Pak vyrazili.

„Hej, počkejte na mě!" řval Jonáš po 10 metrech. Ignorovali ho a dál závodili.

Jeli přes golfové hřiště, přejeli hranici do Německa, rozjeli to směrem na Kahlberg a u biatlonového stadionu odbočili na Altenberg.

„Kde vlastně budeme spát?" zeptal se Erik a zatvářil se zamyšleně

„U nás na chatě!" Jonáš se tvářil vítězoslavně „máme chatu na Cínovci."

„A Jonášovo mamka nám jí půjčila, na jednu noc." vysvětloval Vojta

„Tak ne, že to tam zničíte a zeblijete!" hrozil Jonáš

„No jo." Sliboval otráveně Mikuláš

„Máme tam filmy na DVD! A je tam teplo. Jenom dveře neumí nikdo otevřít."

„A jak tam teda vlezem?" Prokop se tvářil trochu přihlouple, když se musel takhle ptát „K čemu nám jsou filmy na dývku, když nevlezem dovnitř?"

„Mám to na dývku..." smáli se skoro všichni. Je to taková hláška. Haha.

„Jde to otevřít!" rozčiloval se Jonáš. „Jen to jde blbě..."

Postupně dojeli do Altenbergu. Když jedete z Cínovce, odbočíte u biatlonového stadionu na Altenberg, tak přijedete ke sjezdovce, kde bývá docela plno.

„Hele, sjezdovka!" Volal Prokop radostně, že už jsou u cíle.

„A je tu docela plno..." odpovídal Vojta. „ještě, že jsme jeli na běžky."

„No, to je fakt nádhera, nejlepší!" bručel Jonáš.

Bylo to úplně dramatické. V průběhu dne se postupně zatáhlo a teplota klesala, teď bylo asi tak 15 °C pod nulou. Dokud běželi, tak jim to nepřišlo, ale teď začíná být klukům zima. Ale zpátky k nim.