Leden

10. Prci prci prcičky

„Všichni tady zemřeme." Prokop měl talent na dramatické situace.

„Asi jo, umrznem." Povzdechli si.

Mikuláš s Erikem ze zoufalství nastrkali všechny přímotopy do zásuvek a dali je na jednu obří hromadu přímotopů po Mikiho ujištění, že tím určitě usmíří boha elektřiny a ten jim za to daruje věčné světlo a teplo.

Tak co, zkusíme jít domů? To dáme, 15 km v noci a po silnici není problém." Navrhoval Vojta. „Sice máme ty lyže a batohy, ale to půjde."

„No, ještě tu jsou kamna." Řekl Jonáš.

„Cože, kamna?"

„No a topí se v nich takovýmahle špalkama, ale nikdo to neumí zapálit, protože to je fakt děsně složitý."

Po pěti minutách plál v kamnech veselý oheň a všichni se hřáli.

Pro skauty samozřejmě nebylo problém v kamnech rozdělat, důvod proč předtím nikomu nehořely byl, že je nikdy nikdo nevymetl.

„Ty kamna snad nikdy nikdo nevymetl." Oznámil Vojta Jonášovi.

„A taky jsme aspoň nalámaly ty brikety, co tu máte. Hoří to pak líp." Přidal se Erik.

„No jo, to je keců."

„A co bude s tou večeří?" Zeptal se smutně Miki.

„No, asi si jen tak nic neuvaříme, ale můžem to aspoň nechat rozmrznout u kamen a sníst." Rozhodl Vojta a stalo se. Po večeři se shodli, že už mají dost a jsou unavení a že tedy půjdou spát. Upravili si jeden z pokojů, nanosili si tam deky a spacáky a vytvořili si hnízdo, ve kterém jim snad bude teplo. Pořádně zatopili a dohodli se, že sem tam půjde někdo přiložit.

„Jonáš nám slíbil film!" žadonili pak kluci.

„Ale nejde proud." Ohradil se Jonáš.

„Prci prci prcičky!" povídal zasněně Erik.

„Já to mám v mobilu." Řekl nakonec jeden z nich a koukali, dokud všichni neusnuli.