Leden

4. Rap battle

„Dejte si o ní epic rap battle of history!" ozvalo se z místnosti. Kdo to řekl? Nevíme. A nejspíš už se to ani nedozvíme.

„Rap battle, rap battle." Začali opakovat a skandovat všichni. Jediní, komu to nepřišlo jako bezva nápad byli hlavní aktéři.

„Já jsem nikdy nerepoval!" bránil se Jonáš

„a vítěz získá Aničku!" prohlásil zasněně Péťa.

„Jo, dejte si o mě rapovou bitvu!" přidala se Áňa.

„Vy jste se úplně zbláznili, všichni!" řval Jonáš.

„Rap battle, rap battle." Řvali ostatní.

„Tohle si musím natočit." Vojta si připravoval telefon.

„No dobře! Jak chcete! Radši budu rapovat než aby Áňa byla s ním!" sebral odvahu Jonáš.

„Výborně! Kdo začne?"

„No já ne, s tím nepočítejte!" ozval se Jonáš.

A tak začal Péťa. To co následovalo se nedá slovy vůbec vylíčit, takže si raději řekneme něco o podmořském životě krevet. Krevety se podle typu larválního vývoje dělí na tři skupiny: 1. S normálně (standardně) dlouhým vývojem – larvy těchto druhů žijí po celou dobu svého vývoje jako součást planktonu v mořích, případně jim vyhovuje voda brakická. Celkově prodělávají 9-12 planktonních stádií. U larev v prvním vývojovém stádiu nejsou vyvinuty zadečkové nožky (pleopody). Do této skupiny patří všechny mořské a druhy adaptované jen částečně na sladkovodní prostředí. 2. Se zkráceným vývojem – larvy těchto druhů nosí samice přichycené na zadečkových nožkách (pleopodech) a v planktonu žijí... Ne, sranda.

Následovala epická rapová bitva, jakou nikdo z přítomných ještě nezažil. Obecenstvo samým napětím nevydalo ani hlásku. Zem se chvěla, stěny se kroutily pod náporem mocných hlasů rapujících. Jejich obličeje vyjadřovali pravou sílu a odhodlání, pokud zrovna mluvili, což se střídalo s výrazy děsuplné nenávisti a zatracení, pokud byl na tahu soupeř. Atmosféra zhoustla na nepřípustnou úroveň. V nastálém dusnu jeden nebo dva diváci omdleli. Vzduchem létali takové výrazy jako princezna nebo světlo mojí duše. Fakt. Péťa vůbec nepochopil co je to rap battle a Jonáš se svezl na stejné vlně. Jediný, kdo tedy večer zachránil, byla paradoxně Áňa, která jako jediná zarapovala.

„... určitě seš fajn, upřímnej a rovnej,

jednu výtku mám, jsi prostě moc mladej!

Zde však stojí muž, asi má trému,

Řeknu Ti však hned, mé srdce patří jemu!"

To je asi tak vše, co si z toho pamatuju.

Potom Áňa přiběhla k Jonášovi a dala mu pusu, což všechny přítomné uvedlo do němého úžasu.

„Úúúú." Hučel Miki

„Hezky!" přidal se Vojta

Erik jen stál v rohu a červenal se. Myslel na... někoho jiného a představoval si, jaké by to bylo, kdyby mu to také vyšlo.

Pak šli postupně spát. Nic zajímavého se už nedělo. Ráno vstali a odjeli autobusem na Cínovec, kde si naplánovali výlet na běžkách.