Leden

8. Elektřina

„Koukám na ty jističe a žádnej není vypadlej." Řekl Vojta po chvíli zírání do pojistné skříně.

„No jo, fakt." Přidal se Prokop.

„Ale stejně vypadlo všechno, ne jenom zásuvky, ale i světla. Muselo to vyhodit hlavní jistič."

„To jo, ale kde je ten?"

„Nevím" řekl Jonáš, „možná ve sklepě."

„Tak jdem do sklepa." Navrhli kluci

„Tam je ale půl metru sněhu a tma."

„To tady chceš zmrznout?"

„No, to ne, ale tam taky nechci."

„Já tam půjdu." Nabídl se Erik. Měl v povaze nebýt pohodlný.

„Tak jo, půjde Erik." řekl Jonáš, kterému vyhovovalo, že tam nemusí.

„Co mám najít? A kde to bude?"

„Nejspíš nějaká takováhle podobná skříňka," vysvětloval Vojta. „měly by tam být taky jističe."

„Dobře, jdu tam."

Erik se vybavil čelovkou a botami do sněhu a vydal se vstříc hlubinám. Ostatní se mezitím schoulili v jednom pokoji, přikryli se suchým (naštěstí) spacákem a poslouchali Mikiho, který jim nadšeně vyprávěl nějakou strašnou hovadinu. Nikdo už sice neví, co to říkal, ale prý to zahrnovalo blanické rytíře, atomovou bombu, tanky a auto na raketový pohon. Za chvíli se z hlubiny sklepa vynořil Erik, celý od sněhu a promrzlý.

„Nic takovýho jsem nenašel. Jsou tam dvě takový krabičky, ale ani v jedný nic není."

„Sakra." Zaklel Jonáš.

„Co s tím? Zmrznem?"

„Snad ne. Musí to být venku." Řekl rozhodně Vojta. „Eriku, ty se převlíkni do suchýho a zkus se zahřát pod spacákem. Já jdu ven."