Leden

7. Jonášovo chata

„Pitomý dveře!" řval Jonáš a lomcoval s dveřma.

„Jó, dělej, fandíme Ti!" chechtali se mu kluci a zapadávali u toho sněhem.

„Zklapněte!" zařval Jonáš a učísl si přitom ofinu. Taky přitom urval kliku. „A jsme v háji."

„Ne, jsme na Cínovci." Řekl přesvědčivě Miki.

„Ne v Háji, ale v háji." Což samozřejmě nikdo nepochopil. No, zkuste si vyslovit velký H. H. h.? H. hh..

„Co se s tím děje?" Ptal se Vojta.

„Urval jsem kliku!". Pojďte mi pomoc, šmejdi!"

„Dělej, otevři." Nevěřili mu ostatní.

„Héj, ptáci, nechte toho a pojďte mi pomoc!"

Společnými silami naštěstí dveře otevřeli. Stačilo jen přitlačit je k sobě, našroubovat kliku, posunout mírně doprava, bouchnout do levého horního rohu, otočit klíčem a otevřít. Najednou. Piece of cake...

Vpadli dovnitř a potom, co si sundali boty, začal Jonáš vydávat povely a oživovat chatu.

„Věci si dejte sem, jídlo dejte sem, nekoukej, pracuj! Jdu do sklepa, zapnout vodu, zapněte elektriku, je to za schodama."

„Jasně, Jony!" řekli svorně ostatní a flákli s sebou na gauč.

Jonáš se vrátil ze sklepa a vypadal jako sněhulák. „My jsme asi zapomněli zavřít okno ve sklepě, je tam asi metr sněhu. A nejde voda, zapli jste elektriku?"

„Ne." Řekl za všechny Erik.¨

„Vy bando flákačů! Tak já to udělám sám! Jste teď spokojený?"

„Jo." Odpověděl drze Erik.

„No, super, fakt dík!"

Jonáš postupně nahodil elektřinu, vodu a zapl topení, ostatním přinesl a zapnul přímotopy a všichni si začali sušit ponožky a ohřívat nožky.

CVAK!

Ozvalo se kdesi z chaty.

Topení přestalo topit, fukary přestaly foukat teplý vzduch.

„Co se stalo?" koukal vyděšeně Mikuláš.

„Vypad proud." Oznámil suše Prokop.

„Tak to ne, to tady zmrznem, všechno je na elektriku!" zděsil se Jonáš

„Stačí, když nahodíme jističe." Uklidňoval Prokop.

„Ale já nevím, kde jsou. Ani co mám dělat..."

„Kde se zapíná elektrika?"

„Tamhle, u schodů."

Kluci se šli podívat po jističích.