Wanted [CZ] (hotovo)

Král Pythor

  Lloyd seděl opřený o zeď a snažil se vytěsnit z hlavy většinu Jayova nesmyslného blábolení. Za posledních pár hodin, zelený ninja vymyslel malý plán, jak se poprat s jeho svízelným problémem, který se jevil jako posunutí v čase. Krok jedna; utéct z děsivého zámku s hlavou pořád na ramenou. Krok dva; najít senseje Wu. Jestliže Cole a Jay jsou v tomhle cizím světě, i když jejich vzpomínky tak nějak nesouhlasí s Lloydovými, jeho strýc by tu měl být také. A pokud se Lloyd za čas stráveným s ninji něco naučil, pak to, že sensej vždy vypadal, že ví všechno.

  Možná by věděl o cestě zpátky do Ninjago. . .

  ,,-takže, jo, vlastně jsem nikdy předtím ve vězení, jako vězení nebyl," Jayův hlas se ozval Lloydovi v uších. ,,Ale to nemusí znamenat, že nejsem tvrdej zloděj! Pokud něco, tak to znamená, že jsem ten nejtvrdší z nejtvrdších. Dává to smysl? Ty víš, co myslím. Jsem na vrcholu těch nejtvrdších zlodějů. Myslím tím, že je pěkelně úžasný, že mě předtím ještě nechytli. Problém ale je, že moje únikové techniky nejsou ty nejlepší v okolí."

  Lloyd si povzdychl. Pokud tohle byla něco jako jiná dimenze, proč nenašel Jaye, který uměl mlčet?

  ,,Ale. . . ale! Já mám vždycky plán. Plány jsou to, na čem my zloději žijem. Počkat ne, tak to není. . . zloději musí být připraveni na všechno. Improvizace. Jo! Tak se tomu říká. Zloději žijí na improvizaci. A to znamená vytvořit plán rychleji, než stačíš říct plán. Takže technicky spoléháme na plány často. Takže můj plán se teď může zdát trochu šílený, ale není možná, že nechám nějakého krále mi stít hlavu. Je moje, víš. Ne jeho. Teda, možná že polovina je mojí mámy, když mě pekla ve svý troubě a tak, pokud víš, co myslím."

  Hlasitý zvuk kroků konečně donutil Jaye zmlknout. Alespoň pro teď.

  ,,Ty! Zrádče," Objemný, jednooký strážný zarachotil mřížemi malé špinavé cely. ,,Král Pythor tě chce vidět."

  Lloyd se pomalu postavil a přistoupil ke dveřím. Přemýšlel, jestli by dokázal porazit strážného v boji. Po tom, co si všiml velkého, jako břitva ostrého meče v jeho ruce, usoudil, že to není dobrý nápad. Nevěděl, jestli jeho síly přicestovaly s ním, takže pro teď, bylo nejlepší hrát nevinného.

  Strážný ho vytáhl z cely takovou silou, že se bál, aby mu nevykloubil rameno. Když ho ostrý hrot meče přinutil k chůzi, podíval se zpět na Jaye, jehož oči říkaly jedinou věc.

  Seš v háji, kamaráde.

  Mezitím, co se snažil udržovat rychlý krok, aby se nenapíchl na ostří meče, prostudoval Lloyd každičký detail hradu. Stěny byly zlaté, strop se táhl vysoko nad jeho zcuchanýma blond vlasama. Okna byla z barevného skla, vytvářející nadherné na zem dopadající vodopády světla, když kolem nich procházel. Celkově, zámek vypadal, jako vytržený z pohádkové knížky. Myšlenka, kterou si ninjova mladá mysl mohla užívat, kontrastovala s představou setkání se se svou starou nemesis, nebo v horším případě, ztracením hlavy.

  Strážný zastavil před dřevěnými dveřmi, dost velkými, aby jimi pohodlně prošel drak. ,,Nic nezkoušej, ty směšná nicko. Je tu víc strážných, než bys kdy dovedl spočítat."

  Strčil do Lloyda a způsobil mu tak ztrátu rovnováhy a tvrdý dopad obličejem na mramorovou podlahu. Slyšel, jak za ním práskly dveře a pak povědomý chichot, přicházející zepředu místnosti ve které byl. Zelený ninja pocítil jak mu přebíhá mráz po zádech, když se vrátil jeho starý strach z Pythora.

  ,,No, Lloyde, podívej se na sebe!" řekl Pythorův hlas. ,,Dost jsi se změnil od doby, co jsem tě naposledy viděl!"

  Lloyd vstal a mnul si bolavou tvář. Pak našel očima zdroj hlasu. Ale. . . to nebylo správně. . .

  Před ním stál muž, ne had. Jeho vlasy měly nejtmavší odstín černé, jeho kůže bledá a tělo trochu vychrtlé. Byly to ale oči, které řekly Lloydovi, že ten muž, ta věc před ním, byl skutečně jeho nepřítel z dětství. Obě světle fialové oči, byly jako dva bezedné bazénky čistého zla a nenávisti.

  ,,Trochu jsem se změnil sám, co říkáš?" zasmál se znovu a vrátil tak Lloyda zpět do přítomnosti. ,,Ano, ano, musel jsem obětovat svoji šupinatou kůži, abych mohl vstoupit do tohoto světa."

  Pythorova slova zasáhla Lloyda, jako rána do břicha. Dost jsi se změnil od doby, co jsem tě naposledy viděl. Musel jsem obětovat svoji šupinatou kůži, abych mohl vstoupit do tohoto světa. Narozdíl od Colea a Jaye, Pythor věděl, že tohle není jejich svět. Pamatoval si všechno. To mohlo znamenat jen jedinou věc.

  Lloyd setřásl svůj strach z dětství a promluvil silným velitelským hlasem. ,,To tys to způsobil, nemám pravdu? Co je tohle za místo?"

  ,,Mé království, samozřejmě! Svět daleko od času Ninjago. Svět, ve kterém mohu vládnout!" Had v těle muže, naklonil hlavu na stranu. ,,A především svět, ve kterém se vás můžu snadno zbavit."

  ,,Proč to děláš?"

  ,,Odveta, pomsta, spravedlnost, jakkoli to chceš nazvat. Poslal jsem tě sem, abych tě mohl konečně porazit a v tomhle světě ti tví přátelé nepomůžou," Z Pythorova hrdla vyrazil temný smích. ,,Ani nevědí, kdo jsi!"

  ,,Na tom nezáleží, Pythore," ušklíbl se Lloyd s větší jistotou, než jakou ve skutečnosti cítil. ,,Tak, či onak, najdu způsob jak se vrátit zpět do Ninjago, protože hádej co? Dobro vždy zvítězí."

  ,,To byla pravda možná v Ninjago," Pythorův hlas náhle zvážněl. ,,Ale tady, můj drahý hochu já vytvářím pravidla. A moc rád bych viděl, jak mě bez té tvé malé vzácné hlavičky zastavíš."

  Lloydovi z obličeje vymizela všechna barva.

_/_/_/_/_/_/_/_/_/