Wanted [CZ] (hotovo)

Šálek Čaje

 Tak jo. Včera jsem to psala do dvou do rána, takže se omlouvám za možné chyby apod. Přesto přeju hezké čtení ;)

...

Jay přeskakoval ze střechy na střechu z lehka a tiše. První, co ho napadlo, byl návrat do Warrensu, aby mohl předat peníze, které mu daroval Cole, rodičům. Přesto, když vstoupil do města, rozhodl se, že je čas se zastavit ještě u někoho.

 U někoho, kdo měl vždy odpovědi na všechno.

 Zloděj se držel ve stínech, ignorujíc hlasy ozývající se celým městem. Seskočil v aleji, dopadl do louže a zacákal si látku zakrývající jeho kolena. Vstoupil do světla a zakryl si oči před oslnivým sluncem. Prošel kolem několika obydlí a sklidil tak opovržlivé pohledy od lidí kolem, kteří si všimli jeho neobvyklého oděvu.

V duchu počítajíc, octl se Jay před třetím domem od městského náměstí. I kdyby si nepamatoval cestu k tomuhle místu, nebylo by těžké uhodnout, že tohle je jeho dům.

  Kde všechny ostatní domy měly malá moderní okna, tento měl velká, zvláštně tvarovaná.

  Kde všechny ostatní domy byly dřevěné a jednoduché, tenhle byl z betonu, vymalovaný extravagantními barvami.

  Kde všechny ostatní domy měly jednoduché dekorace, tenhle byl přezdobený, s kamennými draky, kteří hlídali vchod, společně s nádherně vyrobenými kasuga lucernami.

  Jay se usmál. Tohle byl dům senseje Wu, o tom žádná. Vykročil ke dveřím, získávajíc ještě víc pohledů od kolemjdoucích a hlasitě zaklepal.

  Ťuk. Ťuk. Ťuk.

  ,,Vteřinku!" na zaklepání odpověděl ženský hlas. Následovaly tiché kroky, doprovázené zvuky nárazů a jemnými nadávkami. ,,Hned tam budu!"

  Dveře se skřípavě otevřely. Uvnitř domu stála žena, husté vlasy měla stažené do copu. Temně zelená sukně jí splývala od boků k zemi. Kolem hrudi měla těsný korzet, který zvýrazňoval její ženské křivky. Přes ramena měla přehozenou bílou košili, která byla na koncích lehce opotřebovaná.

  Oči ženy byly zavřené, oční víčka se občas zachvěly. ,,Kdo je to?"

  ,,Ahoj, Misako, tady Jay," na zlodějově obličeji se mihl úsměv, který hned zmizel, když si vzpomněl, že Misako nic nevidí, od doby, co se Pythor zbavil jejích zářivých zelených očí. ,,Je sensej doma?"

  ,,Ano, je, pojď dál." žena ustoupila, její zelená sukně se elegantně zatočila.

  Zloděj vstoupil a schoval své svrbící ruce hluboko do kapes. Dům senseje Wu byl plný tisíců přívěsků, každý alespoň s jedním drahým kamenem lesknoucím se na slunci. Byla to muka nic neukrást.

  ,,Ach ano, to je jeden z mých oblíbených pokladů, Jayi!" zvolal sensej Wu přehnaně hlasitě, až modrooký zloděj leknutím odskočil od medailonku, ke kterému se jeho ruce pokradmu blížily. ,,Výborné na nepřátele, jenom jeden dotek a rozpadneš se na prach!"

  ,,Ja-jasně," Jay rychle zastrčil ruce zpět do kapes a přitom se uhodil o lucernu visící ze stropu.

  ,,Jen jsem žertoval! Tohle není nic víc než módní doplněk." zasmál se pro sebe sensej Wu. ,,Očekával jsem tě! Pojď, následuj mě."

  Jay vykročil vpřed a opatrně překračoval cetky pokrývající podlahu. Vstoupil do malého obýváčku, ve kterém čekal stolek s šálky teplého čaje. ,,Čekáte ještě někoho?"