Wanted [CZ] (hotovo)

Jedno uštknutí bolí dvakrát (pt.1)

  Jay si stále pamatoval ten den, kdy Nyu poprvé spatřil. Začal tehdy celkem ponuře, s deštěm, který blokoval jeho výhled a loužemi všude tam, kde by rád slídil. Druhý den se měly vybírat daně a on neměl dost peněz, aby ochránil své rodiče před nelítostnýma rukama Pythora. Ze zoufalství se rozhodl okrást krále samotného. Zlý král vlastnil tolik věcí, že by si ani nevšiml, kdyby mu něco z nich zmizelo.

  Mladý modrooký zloděj však neměl žádné zkušenosti. Nedokázal ani přelézt mokrou, kluzkou bránu. Jay se bál, ne sám o sebe, ale o jeho rodinu. Kdyby se jemu něco stalo, kdo se o jeho rodiče postará?

  Silné obrněné ruce dotáhly Jaye na městské náměstí. Tvrdě přistál na betonu. Jay před sebe natáhl ruce a zbrzdil tak svůj pád, ale sedřel si dlaně. Oči nechal sklopené k zemi a přemýšlel, co s ním bude. Možná veřejná poprava? To se mu ale zdálo příliš. Vždyť se jen snažil přežít.

  ,,Slyšte!" hlas vojáka byl mocný a rezonoval celým městem. Jay viděl jak se nohy lidí zastavují a otáčí jeho směrem. Tiše strážného proklínal. Jedna věc byla nechat se chytit, ale být veřejně zesměšněn? ,,Budiž je vám všem pouličním krysám tenhle kluk příkladem! Tohle se stane, když porušíte zákon!"

  Jay zavřel oči. Takže tohle byl konec. Jedna hloupá chyba ho stála všechno. Slyšel svištivý zvuk, jak něco prořízlo vzduch a očekával, že co chvíli přijde o hlavu. Místo toho, ucítil ostré bodnutí přes celá záda. Jay ztratil rovnováhu a padl hlavou napřed na špinavou zem a omylem spolkl trochu bahna. Začal kašlat. Ale hned jak se trochu vzpamatoval, ta ostrá bolest se mu zařízla do zad znovu.

  Bičování. Vysloužil si veřejné bičování. Viděl lidi, kteří byli potrestáni takhle, viděl v jak hrozném stavu byli poté, co s nimi strážní skončili. Někteří skončili jako mrzáci. Někteří už se nikdy nepostavili na nohy. A pak tu byli tací, co zemřeli ze ztráty krve.

  Jay zaklel, když další rána rozsekla jeho kůži. Vydrž, říkal si. Tvoje rodina tě potřebuje. Cítil jak se mu jeho teplá krev vsakuje do oblečení. Před očima se mu zatmívalo. Všechno se houpalo, jeho oční víčka byla příliš těžká na to, aby zůstala otevřená. Každá další rána ho přitlačovala víc a víc k zemi.

  A pak uslyšel hlas anděla. ,,Přestaňte!"

  Další rána nepřišla. Jay se donutil soustředit a vzhlédl ke svému zachránci. Byla to mladá dívka, krátké husté vlasy těsně nad rameny. Její obličej byl rozmazaná díky dešti, Jay její krásu cítil. Ne jen fyzickou, ale vnitřní. Byla jediná z těch kolemjdoucích, kdo měl dost odvahy promluvit. To dalo Jayovi dost energie na to, aby zůstal při vědomí.

  ,,Přestat?" zasmál se voják a na jeho zjizveném obličeji se objevil uštěpačný úšklebek. ,,A copak mi za to nabídneš, holčičko? Třeba bych mohl zvážit propuštění téhle krysy, když se se mnou půjdeš vyspat."

  ,,Jsi prase." dívka vykročila vpřed. Tak divoká. A přitom tak zranitelná. Jay otevřel pusu, aby jí varoval, odehnal. Ale jediné na co se zmohl bylo slabé zasténání. ,,Nemůžeš být aspoň trochu člověk? Tenhle chudák už dostal dost. Tohle není žádná spravedlnost. Je to prachsprosté mučení."

  ,,Podívej, on něco ukradl a já z něj udělám příklad. Takže se koukej vrátit dovnitř svého domu, než ti zničím tu tvoji hezoučkou tvářičku." Jay viděl jak strážný varovně zdvihl svůj bič. Zloděj pohnul rukou a zašátral po malé dýce schované v jeho opasku. Zaskučel, pokaždé když se pohnul byl odměněn pulsující bolestí v zádech.

,, Dokud ho nepustíš,  nikam nejdu, " dívka byla tvrdohlavá.

,, Jak si přeješ, "

  Voják zdvihl svůj bič a Jay vyskočil na nohy s dýkou v ruce. Hnaný vlnou pudu přežití, zloděj vrazil nůž hluboko do mužova levého oka. Bič, stále vedený rukou strážného, švihl Jaye přes pravé oko. S dýkou hluboko ve svém oku, voják vykřikl a padl na kolena.