Wanted [CZ] (hotovo)

BONUS; Návrat

Protože autor měl původně takový konec nekonec, rozhodla jsem se přidat trošek ze své vlastní fantazie.

Trochu se bojím, že jsem to ukončila taky otevřeně, takže jestli jo. . . no, snažila jsem se ^^

. . .

  Bylo to celé jako probudit se ze zlého snu. Lloyd zamrkal a před zrakem se mu zaostřil pohled na odrbaný strop, ze kterého visela odhalená žárovka, která jen mihotavě osvětlovala místnost ve které byl.

  Bylo mu záhadou, proč se objevil zrovna tady, ale v této chvíli, to byla Lloydova nejmenší starost. Musel se ujistit, že je doma.

  Vyskočil na nohy, vzápětí ucítil jemný tah na svém břiše. Nebyl bolestivý, spíše jen otravný. Zelený ninja věděl od čeho byl. Vyhrnul si košili, do které ho museli převléknout jeho přátelé, když byl v bezvědomí a odhalil tak ošklivou jizvu, která ale ovšem nebyla nijak veliká.

  Nevěděl, kdo mu ji zašíval, ale žádný umělec to nebyl. Alespoň to vypadalo, že se rána zahojila v pořádku, i když ta jizva byla dost rozšklebená. Co se týkalo ostatních ranek, utržených od Garmadona, tak buďto zmizely, nebo zbělely do sotva viditelných škrábanců. Až na škrábnutí na jeho rameni, které bylo o trochu hlubší a tudíž to vypadalo na další jizvu.

  Lloyd pustil svou košili a rozhlédl se kolem. Byl uvnitř nějakého stavení, chaty možná. Vypadala dost zchátrale a mezerami mezi prkny ve stěnách sem pronikalo měsíční světlo a studený průvan z venku.

  Pomalu vykročil ke dveřím, když tu jeho oko zavadilo o jemný odlesk od hned několika předmětů. Byly to lahvičky plné různorodě barevných tekutin. Bublaly, vířily nebo byly dokonce v pevném stavu. Některé byly chladné jako led a k některým se stačilo jen přiblížit a už ho pálila ruka. Nebyly u nich žádné štítky, takže poznat, co v nich je, by bylo obtížné.

  Byla tu jedna lahvička, která sestávala z fialové tekutiny a tvářila se nadmíru nebezpečně.

  Co bylo tohle za místo?

  Otočil se ke dveřím a hned nazpět k lahvičkám. Měl nutkání prostě odejít a nechat to tu svému osudu, ale něco mu říkalo, že by to bylo dost hloupé. Celým tímhle místem čpělo zlo a nebylo možné ho jen tak ignorovat.

  Zelený ninja vzal lahvičku s fialovou tekutinou a odzátkoval ji. Nemohl se rozhodnout jak látka vlastně voněla, byla to směsice pachů, které si byl jistý, že ještě nikdy necítil. Čistě ze zvědavosti si ji hrdlem podržel u nosu, ten ho začal svědit a Lloyd hlasitě kýchl.

  Svět se na chvíli zamlžil a pak byl zase v pořádku. Mladík se zmateně poškrábal za uchem.

  Překvapením málem upadl. V jednom z oken stál Pythor v jeho lidské podobě. . . ne, počkat. . . Pythor neměl zelené oči. Lloyd pomalu přistoupil k oknu, které se ukázalo být zrcadlem. Ten, na koho hleděl nebyl šupinatý pán Ouroboros, ale zelený ninja sám. Hned to bylo jasné, protože odraz předním se znovu zavlnil, jako snad voda, do které někdo hodil kámen a už na něj koukal jeho vlastní, poněkud vyplašený obličej.

  Lloyd lahvičku rychle zavřel a položil ji zpět k ostatním. Takže takhle Pythor změnil podobu, napadlo Lloyda a přeletěl lektvary nesouhlasným pohledem.

  Z ničeho nic ho zasvrběly prsty. Lloyd zvedl svou pravačku.

  Měl zpět své schopnosti!

  Byla to pravda. Kolem prstů mu běhaly pramínky zlaté energie a jakoby už jen čekaly na povel, kdy mohou vyrazit. Lloyd se usmál a pak se podíval na skleněné lahvičky plné kdo ví jakých dalších nebezpečných lektvarů.