Wanted [CZ] (hotovo)

Elektrické srdce (pt.2)

Cole doprovodil Nyu do její cely uvnitř Pythorova žaláře. Stisk jeho ruky na jejím zápěstí byl jemnější a opatrnější než stisk kostlivce. Pro Nyu by bylo opravdu jednoduché se mu vytrhnout a utéct do náruče svobody, ale kvůli těžké zlaté kose se raději nepokusila o nic drastického.

  ,,Takže, kam že to tedy vlastně jdeme?" zeptala se Nya, strach opouštějíc její mysl, jak se pořád víc a víc vzdalovali od Pythora.

  ,,Chtěl abyste byla v cele naproti našemu nejvíc... zajímavému vězni." Coleova mysl se zatoulala zpět do momentu, kdy poprvé viděl toho podivného muže změnit se na velkého vlka. ,,Cokoliv jste udělala, slečinko, fakt jste ho musela naštvat."

  ,,Vždycky jsem byla trochu vzpurná." Nyina slova vyvolala na tváři strážného úsměv a ona ucítila, že i přes to, že vykonával Pythorovy rozkazy, jeho srdce nebylo zkažené. Její oči znovu zabloudily ke zlaté zbrani na jeho zádech. Mozek jí pomalu začal dávat části skládačky dohromady. Sensei zmínil zbraně. Jay zmínil strážného. ,,Jste... je tvé jméno Cole?"

  Husté obočí strážného se zdvihlo v překvapení, ale jen na moment. ,,Ano je... jste jedna z těch malých přátel, o kterých mi řekl ten zloděj?"

  ,,No ne, on řekl přátelé?" Nya se zamračila a znovu vykročila. ,,Řekla bych, ano, předpokládám, že myslel mě. I když ho za přítele vůbec nepovažuji."

  Jak postupovali žalářem, Coleovo brnění cinkajíc při každém kroku, Nye ztěžklo srdce. Nebyla si jistá jestli je připravená vidět se s bratrem. Nechtěla, aby jí vzpomínky, bolest a slzy, znovu ovládly. Její nohy se začaly zdráhat studené kamenné podlahy. Otáčejíc se ke Coleovi, začala prosit. ,,Prosím, nemůžeš mě pustit? Vím, že nechceš být další z Pythorových loutek, plnící jeho rozkazy bezváhání. Musíš mě pustit. Můžeš proti Pythorovi bojovat s námi."

  Coelovy oči se naplnily vinou, ale donutil jít Nyu dál. ,,Je mi líto, už jsem dovolil utéct tomu zloději, Jayovi a Pythor za to potrestal mého otce. Nemůžu pomoct, dokud si nebudu jistý, že bude v bezpečí."

  Každý krok zněl Nye jako tikot hodin. Hodin, které odpočítávaly neodvolatelnou chvíli. Její mysl byla zahalena obavami a nemohla tak vidět jasnou cestu z temného osudu, který se kolem ní uzavíral.

  ,,Tak jsme tu," Cole postrčil Nyu vpřed a pak zamkl dveře. ,,Je mi líto. Přeji si abych to nemusel dělat."

  ,,Rozumím... rodina je na prvním místě."

  Cole přikývl a dlouhými kroky opustil žalář. Bez jeho těla, blokujíc výhled na celu před ní, mohla Nya jasně vidět temný stín, připoutaný ke kamenné zdi. Její tváře byly brzy mokré od slz, když temnotu prořízl známý hlas.

  ,,Nyo... prosím řekni, že to nejsi ty."

...

Je... šplhání... vážně... nutný?" zafuněl Lloyd. Obvazy na jeho zraněné ruce mu prosakovaly krví. Druhou rukou se pevně držel strany Pythorova hradu, nádledujíc Jaye, který se pohyboval tak rychle, že vypadal jakoby letěl. ,,Tady se ještě zotavuje z útoku vlkodlaka."

  ,,Copak chceš vtancovat dovnitř předními dveřmi? Nebuď slaboch,"

  ,,Slaboch?"

  ,,Jo," bez viditelné námahy se zloděj vyšvihnul na jednu z hradních střech. ,,Nebo pitomec, to jde taky."

  Lloyd zasténal, když mu ze zraněné paže a nohy vystřelila bolest a přistál, ne tak elegantně, vedle Jaye. ,,Co kdybysme mi přestali vymýšlet jména."