Wanted [CZ] (hotovo)

Zloděj

  James Jay Walker tiskl svůj obličej proti chladným mřížím okna jeho cely. Modrýma očima mohl shlédnout na celé nádvoří. Nejdřív, když se zdálo, že král Pythor konečně uspěje při oddělení hlavy jeho mladého přítele, Jay plýtval svým dechem na nervózní mumlání.

  A pak se objevil ten stín.

  Byl si celkem jistý, že ho zaznamenal dřív než kdokoli jiný. Viděl jak pomalu klouzal po hradní věži, skoro splívajíc s kamennou stěnou. A pak začal brát životy strážným podél hradeb. Jeden po druhém mizeli Jayovi z dohledu. Stín zabíjel bez milosti a neuvěřitelnou rychlostí.

  ,,Noční Anděl," zašeptal Jay. Svýma třesoucíma se rukama se přitáhl blíže k zamřížovanému oknu. Slyšel o něm příběhy, chodící stín, který mohl vyvraždit místnost plnou nepřátel, bez mrknutí oka. Nikdy nevěřil v jeho existenci, bral ho jako legendu, kterou mu jeho matka vyprávěla, aby zasela v jeho mladém srdci strach z výprasku, když bude zlobit. V podstatě se nemýlil. Jenom legenda by mohla dělat to, co právě dělal Noční Anděl.

  Než stín dopadl na zem, záblesk zlatého světla podřízl hrdlo katovi, vteřinu před tím, než jeho kosa dopadla na krk zelenookému trestanci.

  V tu chvíli Jay pochopil. Tohle byla záchrana.

  ,,Hej! Hej mrňousi! Tvůj pravý zachránce je pořád tady!" zakřičel Jay a zalomcoval s mřížemi. Cinkání těžkých okovů přehlušilo jeho hlas a zdálo se, že ho nikdo neslyší. ,,Jak ses kruci jmenoval. . . jak ses jmenoval... Floyde! Moyde? Kluku! No tak! Nemůžeš mě tu nechat!"

  Chlapec ho ale neslyšel a zabijákovi byl ukradený. Ve vteřinách sekundy oba šplhali po zdi s vítaným očekáváním svobody, zatímco se Jay sklesle sesul na podlahu.

  ,,No krasavče, už jsi v tom jen ty a tvůj stín." povzdechl si. Nepatřil mezi kamenné zdi.

  To je jenom karma, která tě konečně dohnala.

  Byla to pravda. Ani ne před rokem někoho poslal za mříže, aby si zachránil svou vlastní kůži. A při tom ublížil jediné osobě, kterou měl ve svém srdci. Vzpomínal na každý detail jejího andělského obličeje. Jemné černé vlasy. Nádherné hnědé oči. Její perfektně tvarované rty, které se vždy usmívaly, když uviděla Jaye.

  Byla jediným světlem v jeho životě. Důvod proč se ráno probouzel. A on ji zničil. Zlomil ji svými stupidními chybami.

  Proto se Jay musel dostat ven. Musel najít svou princeznu. Musel jí postavit nový svět, který by nahradil ten, co zničil.

  ,,No tak, Jamesi Jayi Walkeře, je čas, abys odsud vykopal tvůj zadek." začal si prohlížet všechny své kapsy, až našel dvě malinké železné tyčky. Jedna z nich se podobala jehle, jediný rozdíl byl ten, že byla tlustší a vyrobena z tvrdšího materiálu. Druhá končila ostrým háčkem, na koncích trochu rezavěla věkem.

  Vkládajíc kovové nástroje dovnitř zámku cely, Jay opatrně manévroval s rukama, soustředíc se na tvar klíčové dírky. Po dlouhém vyčerpávajícím a nervy trhajícím procesu, se dveře otevřely. Vrzající skřípot se rozlehl nahoru a dolů skrz temné chodby. Zloděj se vrhl do otevřené náruče stínů. Čekal. Jednu. Dvě. Tři minuty, vědíc, že jediný nepatřičný zvuk pošle vlnu strážných rovnou na něj.

  Když nikdo nepřišel zjistit, co způsobilo zvuk otevíraných dveří, pohnul se Jay vpřed, držíc se stále ve stínech. Nebylo to vůbec blízko tomu, co by Noční Anděl mohl udělat. Ale na někoho, kdo nemá žádné legendární schopnosti to pořád bylo slušný.

  ,,Pokud tě takhle uslyší král mluvit, budeš další v pořadí na zkrácení krku." Z chodby se ozval hrubý hlas.

  ,,Myslím, že v tomhle případě by mi taková maličkost nevadila," odpověděl další hlas. Zněl povědomě. Jay se připlížil blíž. V osvětlené části chodby stál onen černovlasý rytíř, který ho uvrhl do vězení, doprovázený jednookým strážným, který odvlekl Lloyda ke králi. ,,Od doby, co Garmadonovi přišli o trůn, jde to s tímhle městem od deseti k pěti. Setnout dítě? Je mi jedno, že díky tomu asasínovi přišel Pythor o většinu svých vojáků, jsem rád, že toho kluka zachránil."

  Jednooký strážný se rozesmál. ,,Tys byl vždycky slaboch, Cole. Všechny ty kecy o cti a slušnosti tě tady nikam nedostanou."

  Zloděj si skousl ret. Strážní byli zaměstnaní. Dveře byly jen několik stop daleko. Nebyly tu ale žádné stíny, které by ho udržely v bezpečí.

  ,,To je ten problém, Ghorky," Ghorky? Jay se skoro rozesmál nahlas. ,,Nic už tu tedy nezbylo, pokud se slušný člověk neudrží naživu."

  ,,Tak prosím, proč nejsi králem sám, když si myslíš, že bys byl tak dobrý?"

  Oba měli těžké brnění. To by je mělo zpomalit. A také obouruční zbraně. To by je mělo zpomalit ještě více. Jay by je mohl oběhnout.

  ,,Neříkám, že bych chtěl být král. . ." Cole setřásl představu sebe sama se zlatou Ouroborskou korunou na černých vlasech. Narodil se, aby sloužil ostatním. Nic víc, nic míň. Musel si to pamatovat. ,,Přemýšlím, jestli byl kdy Pythor hoden tu korunu nosit."

  ,,Dokud posílá peníze mým směrem, je mi fuk jestli je, nebo není."

  Dobře, Jayi. . . na tři. . .
 
  Raz.

  Jeho tělo bylo napnuté, jak struna. Ta slova zněla ošklivě ostře.

  Dva.

  Nevzdaluje se náhodou ten východ?

  Tři!

  Jay vyběhl ze stínů, nutíc své tělo sprintovat k východu z vězení.

_/_/_/_/_/_/_/_/_/