Wanted [CZ] (hotovo)

Pouta Bratrství

Pythor se stáhl zpět do svého zámku. Jeho oblečení bylo stále trochu špinavé od návštěvy chrámu ohně. Mračíc se, hlínu oprášil a snažil se znovu nabýt jeho bezchybného vzhledu. Nebyl šťastný. Počítal s hněvem toho stupidního kováře a to zklamalo. Teď všichni jeho nepřátelé získali plný potenciál. A navrch toho všeho, Lloyd byl teď ozbrojený mečem světla, zbraň, která se vyrovnala síle Temného.

  Lloyd byl hrozná osina v zadku.

  V tom druhém světě, Pythorovi on a jeho malí kamarádíčci zničili všechno. Jistě, oživit Bájného požírače nebyl jeho nejchytřejší nápad, ale... kdyby nijové nebyli tak odhodlaní zastavit jeho plán, mohl Pythor najít způsob jak změnit chod věcí ve svůj prospěch. Našel by způsob, jak požírače ovládnout.

  Koneckonců, on si vždy našel způsob...

  Král se usadil na své polstrované posteli a jemně si přejížděl prsty po spáních. Všechno mělo odpověď. Všechno se dalo obrátit v jeho prospěch. Musel prostě dál přemýšlet. Možná se na toho kluka soustředil příliš. Lloyd byl na obtíž, ale možná, že snažit se ho zbavit přímo nebylo odpovědí.

  Ano... nejdřív musel zničit ty kolem něj.

  Ale také ne zpříma. To bylo ono. Lloydovi přátelé budou bojovat proti Pythorovi až na smrt, pro ně, přežití nebylo prioritou. Chránit ostatní bylo. Takže vše, co Pythor musel podniknout bylo zmocnit se a možná zabít všechny, které jeho nepřátelé milovali. Na Temného to fungovalo, ne? Poté, co mu Pythor nařídil zabít jeho ženu, už od něj neslyšel žádné popudivé komentáře.

  To byl ten problém s hrdiny. Vždy si jdou za svým srdcem, místo toho, aby naslouchali logice jejich chladné mysli. Dělalo to práci padouchů o něco snažší. Pokud by zničil to, o co se ti malí hrdinové báli...

  ,,Garmadone,'' Pythor se usmíval, jeho fialové oči se leskly ve slabém světle. ,,Už vím přesně, co uděláme teď.''

...

,,Jestlipak už jsou ostatní zpátky," nadhodil Lloyd, snažíc se ignorovat otravnou bolest pulsující jeho nohou. Po opuštění jeskyně se Lloyd pokusil jít po svých a kulhal vpřed s takovou hrdostí, jaké byl jen schopen. Nicméně vypadal uboze dost, aby si o něj Zane začal dělat starosti a zkráceně řečeno se princ octl na zádech nejobávanějšího zabijáka z města Ouroboros.

,,Pravděpodobně. Získání jediného meče nám zabralo až příliš mnoho času." Kai otevřel pusu, aby na Zaneova slova něco řekl, ale zabiják pokračoval. ,,Nicméně toho času škoda nebyla. Jsem rád, že jsi konečně našel svou vnitřní sílu, Kaii."

Kai se zamračil. Nevěděl jak by odpověděl na něco, co nebyla urážka. ,,Díky... asi?"

,,Až se vrátíme, budeme tě muset naučit, jak se správně zachází s mečem, Lloyde," řekl Zane, po malém pokývnutí směrem k vlkodlakovi. ,,A nebo bychom měli začít s tím jak se správně drží meč?"

,,Ten se poved," zasmál se Kai, ,,Nevěděl jsem, že máš smysl pro humor."

,,Já jen upozorňoval na fakt, že Lloyd nevypadá, že by byl schopný-"

,,Jo, jo, chápu." zamumlal zelenooký chlapec a malinko se začervenal. ,,Nikdy před tím jsem zbraň neměl, nemůžete mě vinit z toho, že nevím, jak se s nějakou zachází."

Po zbytek cesty jak Zane, tak Kai chrlili na Lloyda nejrůznější techniky, které by se mu mohly hodit při práci s mečem. Od relaxovaného postoje, aby se jeho tělo mohlo svobodně pohybovat, po instrukce o tom, jak se z čepele čistí ktev, aby zbraň nezrezrezla. Lloyd poslouchal, i když by lhal, kdyby řekl, že si pamatoval vše, co od nich slyšel. Rady nebyly to na co se zelenooký mladík soustředil. Ne, pravým důvodem pro jeho sotva viditelný úsměv, který se mu formoval na rtech byl fakt, že se Zane ani Kai už neštěkali.