Nový klan (Pozastaveno)

Úvod

Je večer, nic než pronikavá záře měsíce a cvrkání cvrčků, není v dohledu vidět ani slyšet. Ale ticho rozrazí pronikavý řev jednoho z válečníků. Všechny spící kočky vyrazily z pelíšků, na mýtině se rvaly dvě kočky.
                               1.
,, Kde to jsem ?" říkám si v duchu když nevidím nic, mám zavřené oči, ale najednou sliším matčin uklidňující hlas.,, Neboj se " zavrněla.
Najednou se mi otevřely oči.
,, Já vidím " zajásala jsem, viděla jsem celý pelech, ale ne na dlouho, oči se mi znovu zavřely.

,, To světlo " říkám si když poprvé vykouknu z mámina pelechu. Koukala jsem se na mýtinu a viděla spoustu koček, některé si všimly že se na ně dívám a opětovaly mi šťastný pohled nazpět.
Kočky chodily z lovu a v tlamičkách nosily své úlovky na hromadu. Poté si každá vzala svůj příděl a pomalu ho snědla.
Večer šla každá do svého pelechu.
Všude bylo ticho, jen šustění listí přerušovalo ticho. Nemohla jsem usnout, záře měsíce mě lákala ven.
Řekla jsem si že se aspoň kouknu, když jsem se koukla viděla jsem jak se z houští na mě koukají dvě zelené oči. Po chvilce mě přemohla únava a já jsem si šla lehnout.