Nový klan (Pozastaveno)

15.

Kolem Bílé se objevila obrovská záře. Cítila obrovskou sílu. Když záře zmizela Modrá s Říčkou užasle hleděly. Kolem Bílé stáli její rodiče. Ale jako duchové.
,, Budeme s tebou. Nikdy nebudeš sama. Opatruj sebe i svoje sestry."
Řekl duch její matky a zmizel. Bílá se podívala na Modrou a pak na Říčku. Obě k ní přišly a začaly se ptát na to co jí řekli duchové. Bílá jim však nic neřekla.
,, Říčko. Potřebuji tvoji radu !" Ozvalo se za nimy. Ze křoví vylezl Zelený měsíc.
,, Ano Zelený ?" Zeptala se Říčka a upřeně se mu zahleděla do očí. Zelený uhnul pohledem a podíval se na Bílou.
,, Kdo je to ?" Zeptal se.
,, Má ztracená sestra." Odpověděla Modro očka. V očích jí jiskřila radost.
Zelený se zadíval Bílé hluboko do očí a pak s ledovým klidem promluvil.
,, Chceš se k nám přidat ?"
,, Ano." Odpověděla Bílá a v duchu se radovala.
,, Tak to jdeme oznámit." Řekl Zelený a pokýval hlavou aby ho následovala. Mezi kočkami vyskočil na nejnižší větev velkého dubu a zvolal.
,, Všechny přítomné kočky !" Všichni se na něj obrátili. ,, Tady Bílé srdce se chce přidat do našeho klanu."
,, Od této chvíle budeš zvána Magické srdce. Vítej v našem klanu." Všichni spokojeně vrněli. Bílá od této chvíle Magická se rozhlédla po všech kočkách a zastavila pohledem u Černého a Ohnivého. Hned jak si všimli že je pozoruje odvrátili pohled a začali si o něčem povídat. Magická se o to nijak nezajímala. Radši zašla za Sluneční tlapou a jejími koťaty.
Když k ní došla, její koťata si spokojeně hrála.
,, Ahoj Magická." Pozdravila ji Sluneční tlapa.
,, Ahoj Sluneční. Nepotřebuješ něco ? Zeptala se Magická a podívala se na koťátka.
,, Ano. Mám celkem hlad a koťata také, mohla by jsi nám něco ulovit ? Prosím." Řekla Sluneční s velkou nadějí v hlase.
,, No jasně. Žadný problém." Odpověděla Magická a už běžela hlouběji do lesa. Po asi pěti minutách chození ucítila pach králíka. Pomalu se začala plížit. Když uviděla králíka vyskočila, přimáčkla ho k zemi a jedním seknutím ho usmrtila. Vzala ho do tlamy a začala se vracet. Ale něco ji srazilo k zemi. Pustila králíka a rychle se překulila čímž ze sebe shodila útočníka. Podívala se kdo to je. Byl to Černý plamen. Ten ji ale zase srazil k zemi.
,, Ty zrádče !" Vykřikl. Magická ho odkopla zadníma a vyskočila zpátky na nohy.
,, Já nejsem zrádce !" Vyjekla.
,, A co má teda znamenat to přestoupení do toho klanu ?!"
,, To, že tam zapadám. V měsíčním klanu bych takto nezapadala !"
,, No a ?! Vychovali tě u nás a ne tady !" Vykřikl Černý. Teď mohl začít litovat. Magická po něm skočila a drápy ho škrábla do tváře.
,, Tady je ale má rodina a můj pravý klan." Řekla, vzala králíka a pelášila k ostatním. Černý se na ni z dáli nenávistně díval. Magická přiběhla k Sluneční a položila před ni králíka.
,, Děkuji." Poděkovala Sluneční, ale neušel jí Magicštin zkroušený pohled. ,, Co se stalo ?" Zeptala se.
,, Pohádala jsem se s Černým." Řekla smutně Magická a rozhlédla se. Všimla si spalujícího pohledu od Ohnivého. Nevěnovala tomu nějakou pozornost.
,, To je mi líto." Odpověděla Sluneční a zakousla se do králíka.
,, Ani nemusí." Řekla Magická a odešla za Modro očkou. Našla ji u Zeleného měsíce. Zrovna něco probírali.
,, Och. Ahoj Magické srdce." Pozdravila ji Modrá.
,, Ahoj Modro očko. Zelený měsíci." Pozdravila je a přisedla k nim.
,, Jsou všichni v pořádku Magická ? Zeptal se Zelený.
,, Ano." Odpověděla Magická.
,, Tak můžeme vyrazit."

Pořád žiju ! A doufám že budete spokojeni s touto kapitolou.