Okamžiky Zázraků

Část 0 - Prolog

Procházel jsem kuchyní, když v tom jsem ucítil ten známý parfém. Její parfém. Vím to, protože jsem jí tenhle parfém kupoval. Parfém s názvem Chloe. Vybavuji si, jaký jsem měl problém, když jsem ho vybíral. Pořád jsem nevěděl jestli je to on či ne.
Otočil jsem hlavu a uviděl jsem jí. Stála v obývacím pokoji a krásně se na mě usmívala, tak jak to uměla jen ona. Na sobě měla kostkovanou košili a roztržené džíny. Její podivně hnědé vlasy jí spadaly přes ramena a končili těsně pod prsy. Všiml jsem si, že se nervózně kousala do rtu a v dlaních urputně žmoulala rukávy té košile. Její tvář byla poměrně neklidná, ale vím, že jsem jí aspoň malinko uklidňoval.
Přešel jsem k ní blíž a položil jsem jí ruce na ramena. Usmála se, jako by přesně tohle chtěla. Položila mi ruku na hrudník a dlouze pozorovala, jak se při mých nádeších zvedá. I já ji pozoroval a přišlo mi až absurdní, jak rychle se zvedla oproti normálnímu tempu. Věděl jsem, že je to kvůli tomu, že jsem nadšený i zároveň vyděšený její přítomností, že je tady. Zase.
Zvedla ke mně hlavu a usmála se. Byla tak tichá. Byla tichá jako vždy, když jí na dané chvíli záleželo. Když si jí chtěla užít a neztratit ani jedinou vteřinu mluvením. Ale já měl potřebu mluvit. Jenže když jsem na ní hleděl, tak se mé vidění každou chvilku rozostřovalo. A tak jsem místo mluvení vzal do dlaní její tvář a přitiskl své rty na ty její. Takové měkké, hebké, občas prokousnuté ode mě samého. Takové měla jen ona. Nikoho jiného jsem totiž nelíbal, neměl jsem potřebu. Vystačil jsem si bohatě s jejími prokousanými rty. Znovu jsem stiskl její rty těmi mými a ona ochotně spolupracovala. Bylo mi jasné, že ve skutečnosti líbám polštář nebo maximálně Bess, ale bylo mi to fuk. V tomhle dokonalém snu, jsem si představoval Charlie. Její rty, její pokožku, její vlasy, její úsměv, její oči, její tělo. Slyšel jsem, jak mi jemně zavzdychla do úst. Otevřel jsem oči, abych jí viděl. Jenže mé vidění bylo zamlžené. Jako bych snad plakal. Věděl jsem, že tam je. Cítil jsem jí, slyšel jsem jí. Ale byla v mlze. Mrkl jsem a v tu chvíli vše zmizelo. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Nikde nikdo. Ne, ještě jsem se nehodlal vzdát těch rtů. Nebyl jsem připravený o ně přijít. Zase o ně přijít.

,,Charlie!" Rozkřikl jsem se a otočil se dokola. Nemohla jen tak zmizet.

,,Charlie!" Vykřikl jsem znovu a slyšel jsem, že už začínám brečet. Už zase. Už zase kvůli ní.

,,Charlie, kde jsi?" Zašeptal jsem a posadil se na posteli. Byl jsem zpocený a vyděšený. Byl jsem zoufalý a osamělý. Byl jsem na konci i na začátku. Byl jsem na dně a nevěděl co si počít. Kde jen může být?

Ahoj! 
Tohle je malý úvod do knihy, tak doufám, že se líbil a že se bude líbit i celá kniha. :))
Vaše X.