Okamžiky Zázraků

Zázrak osmnáctý

Tondovi stékala krev, přes jeho dokonalé rty a kapala na bílé triko, které měl na sobě. Seděla jsem u něj a mokrým hadrem jsem mu ze rtů a z nosu stírala tu krev. Pokaždé, když jsem se dotkla jeho tváře, zasípal bolestí, ale nakonec povolil. Měl roztržený ret a jeho hrudník byl samá modřina. Měla jsem chuť ho praštit taky, protože kdyby Alexe nechal, tohle se nemuselo stát. Nemusel být celý zmlácený, mohla jsem to odnést jenom já a vše by bylo v pohodě.

,,Jsi debil." Prohodila jsem, když zase syknul po přiložení hadru na rty. Viděla jsem Tondův pohled, který mě posílal do určitých partií, ale bylo mi to jedno. ,,Měl jsi ho nechat." Přiložila jsem mu hadr pod oko, aby se ochladil monokl, který se mu tam dělal a dál jsem se mu koukala do očí.

,,To myslíš vážně? Měl jsem ho nechat, aby tě zbil?" Prskl Tonda, ale hned toho litoval, jelikož z jeho rtu začala téct nanovo krev. Rychle jsem jí ručníkem zachytila a chvíli jsem počkala, až se krev zase uklidní.

,,Třeba. Aspoň bys to neodnesl ty." Špitla jsem a přitáhla jsem si Tondu do objetí. Prsty jsem ho šimrala ve vlasech a neunikalo mi, jak se i on ke mně přitiskl a jak se ke mně tulil. ,,Tunťo." Zašeptala jsem mu do ucha a následně ho pod něj políbila. Tonda se ke mně ještě více přitulil a já jsem ho jednou rukou hladila po zádech a druhou jsem mu projížděla vlasy. Tonda vypadal, že začne příst, ale jen se ke mně víc a víc tulil.
Mačkala jsem si k sobě Tondu a sledovala jsem dění okolo. Daniel lítal okolo plotny a dělal nám oběd a Lina uklízela Tondovu a Alexovu a mou krev z podlahy u Tondy v pokoji. Byl tam teď docela dost velký zmatek a já jsem z toho byla trošku mimo. Ale věděla jsem, že mám Tondu, že ho držím v náručí a to bylo vše, co jsem potřebovala.

,,Sakra!" Ozvalo se od plotny a já vzhlédla k Danielovi. Skákal na jedné noze a třepal ve vzduchu rukou. Vypadal vtipně. Lina se k němu rozběhla a hned jeho ruku strčila pod proud vody. Daniel svíral okraj linky, až mu bělaly klouby a pevně k sobě tiskl čelist.

,,Co jsi dělal? Co se stalo?" Zeptala jsem se mírně se smíchem a Daniel na mě hodil vražedný pohled. Tonda vedle mě se taky uchechtnul, ale pak si na ret zase přiložil utěrku.

,,Polil jsem si ruku vařící vodou a špagetama." Zavrčel na mě Daniel, ale pak se usmál a dál si chladil ruku pod vodou. Lina ho hladila v jeho blonďatých vlasech a její oči byly zaseknuté do těch jeho. Tonda do mě drcnul loktem a já se na něj obrátila.

,,Co to mezi nima je?" Zeptal se šeptem a já pokrčila rameny. Bylo víc jak jasný, že mezi nimi něco je. Že se jeden druhému líbí, ale netušila jsem, jestli je mezi nimi něco víc. Poprvé za dlouhou dobu jsem si uvědomila, že jsem naprostá kamarádka k ničemu, protože jsem se o Linu vůbec nezajímala v posledních měsících. Všechnu pozornost jsem vždy strhla na sebe a absolutně jsem vypustila z hlavy jí a Daniela. Věděla jsem, že on se jí líbí a věděla jsem, že ona se líbí jemu. Věděla jsem, jak moc se mu líbí, jelikož jsme si s Danielem říkali vše, ale zapomněla jsem na ně.

,,Mají se rádi." Špitla jsem Tondovi do ucha a zase obrátila pohled na Linu a Daniela. Danielovi prsty se pomalu sunuly Lině k pasu a Danielův vždy odhodlaný pohled byl momentálně plachý jako srna. V tu chvíli se ale ozval Tondův děsivý kašel a všichni v místnosti se tak lekli, že uskočili metr daleko. Což znamenalo, že Linu a Daniela od sebe najednou dělil moc velký prostor na to, aby se něco stalo.

,,Ty pako jedno!" Zašeptala jsem k Tondovi a praštila ho do ramene. Tonda se na mě omluvně koukl, ale pak se zazubil tak nádherně, že mě hned všechen vztek na něj přešel a měla jsem chuť ho jenom líbat až do konce svého života.

***

Po Danielových špagetách jsme si s Tondou šli sednout na molo. Svítilo slunce a ledová voda nádherně šplouchla do onoho mola. Korunami stromů k nám prosvítalo pozdně listopadové slunce a když zafoukal vítr, musela jsem se nasunout k Tondovi pod bundu, abych se zahřála.

,,Stavíš se zítra u nás?" Zeptal se Tonda a prsty mi přitom jemně jezdil po zádech. ,,Vím, že spolu nechodíme. Ta nabídka je čistě přátelská." Vyhrknul rychle a obě ruce si složil do klína. Usmála jsem se a jednu jeho ruku jsem si přitáhla do té svojí.

,,Můžu." Odpověděla jsem a hrála jsem si s jeho prsty. Byly ledové, jako vítr co proudil okolo nás. Schovala jsem je tedy do své dlaně jako nějaký poklad a svým dechem jsem se je pokusila zahřát. Tonda se na mě usmíval a poposedl si blíž ke mně.

,,Ale rodiče nebudou doma." Zasmál se a já jsem ho volnou rukou praštila do ramene. A smála jsem se. On se taky smál. Smáli jsme se spolu a upřímně. Bylo mi skvěle, na chvíli mi bylo opravdu skvěle. V tomhle chladném listopadovém počasí, kdy jsem se s Tondou choulila pod jednou bundou, natisknutá blízko u něj a jeho s jeho prsty v mých dlaních. Bylo mi skvěle.