Tábor !!✌

23. The End...❤

Z minulé části:

Bolí to.

„Lásko...vždycky tě budu milovat."
Políbil jsem jí.

„Derecku??" optala se mě.
„Ano lásko? " usmála se nad jejím oslovením.
„Taky tě miluju"
Jako kdyby moje srdce začalo znova být. Když ty kouzelná slova vyšli z jejích úst. Od teďka mám nový život.

***

Z pohledu Briany:

Zítra se jede domů..
Dneska večer máme něco jako rozlučku s táborem.
Je 7:30 dneska nám prodloužili budíček.
Ležíme s Dereckem na mé posteli v mé chatce.

Nespali jsme jsme spolu.
Nejsem na to Ještě připravená.
Dereck je na to ohleduplný.

Ležim na jeho hrudi a hraju si s našema propletenýma rukama.
Je tu takové ticho, né to takové to trapné, užíváme si aspoň ten čas co nám ještě zbývá.

Ten týden co uběhl od toho dne co jsme si svěřili jak k sobě chováme city, jsme si hodně spolu užili.
Byli jsme na jedné pouti co tady byla.
Koupali jsme se v jezeru.
Vždycky večer jsme chodívali na procházky.

Ten týden byl můj nejlepší. A na tom to nejlepší bylo że jsem trávila čas s člověkem kterého miluju.

„Derecku?" přerušim to ticho.

„Ano, zlato?" usměju se nad tím oslovením.
„Miluju tě.."
Nečekala jsem na odpověď.
Dereck ani nečekal a hned se mi přilepil na rty.

Ty rty mi budou chybět.
Ani jsem si to neuvědomila a začala jsem u našeho polibku plakat.

Dereck si toho všiml.

„Lásko... Nebreč. " smutně se na mě usmál.

Ach...ten úsměv...

Néjen že mi budou chybet jenom jeho rty, ale bude mi chybět on celý.

„Pojď, bude snídaně." zašeptá mi do ucha.
Poupravim se, a spolu s Dereckem a našema propletenýma rukama odcházíme směr jídelna.

Jako poslední týden sedíme spolu u stolu.
Holky sedí se zbytkem.

Pod stolem mi Dereck chytí ruku, a proplete si semnou ruce.

Takovej pěknej pocit,když víte že vás má někdo rád, že ste v bezpečí.

K snídani máme rohlík s nutellou, a cappucino.
Do jídelny vstoupí Tomas.

„Ták... Dětská!! Prosím stište se.."
Když už konečně všichni stichli, Tomas pokračoval.
„Už tu máme konec našeho tábora, byli jste nejlepší táborníci, patří vám velký potlesk.!!" než to dořekl,všichni začali tleskat.

Kdyż se v jídelně utichlo Tomas pokračoval.

„Za prvý chci poděkovat kolegům,za to že mi pomáhali takže také velké díky patří vám" opět dětska zatleskaly.

„A teď co bude nadále pokračovat.
Po snídani, si všichni v chatkách poklidíte a zabalíte si kufry, jenom di necháte ty potřebné věci..

Až si sbalíte, tak se sejdem opět zde.. Pak vám řeknu zbylé věci."
Dořekl svůj monolog Vedouci.
Ostatní šli odnýst zbytky do okýnku.