2/4

875 58 1
                                    

V minulé části...

"Máš hlad?" zeptal se.
Nic jsem nemusela říkat, hned jak napovel mi zakručelo v břiše.
Zasmáli jsme se.

Odbočili jsme v pravo a tam byl stůl, se stříbrnými poklopy. (Snad chápete 😂) ...
"Bože" vydechla jsem.
"Tvoje oblíbené jídlo" usmál se Dereck.
Řikám si čím mě ještě dneska překvapí?

"Páni, bylo to vynikajíci, vařil sám?" ušklíbnu se.
"Jo" hrdě se poplácá po hrudi.

"To klobouk dolů" zasměju se.
Dereck najednou stoupl.

"Můžu prosit?" pozdvyhnu obočí.
"To budeme tančit bez hudby?"


••••

Včera to dopadlo nakonec dobře.

Rozloučili jsme se.

Nakonec jsem to Leovi neříkala, ještě by měl narážky na účet Derecka.

Vlastně  mu nemůžu říct že se s Dereckem furt setkávám...

A jestli je pravda že ho navedl Leo na tu sázku, tak se ho někdy musím zeptat.

Ale bojím se, co když se pohádáme, a co pak Wendy? Musím myslet i na ni.
Ne jenom na sebe...

Měla bych to s Dereckem ukončit.

Nemůžu to udělat mé rodině...
Nemůžu jen je tak opustit.

Chudák Wendy jak by to bylo pro ni těžké?
Vždyť přeci  Lea miluje, taky proč né že když je to její otec.

Chci tě vidět, nevim co se to semnou  děje, už každou noc i den na tebe musím myslet, potřebuju tě  mít u sebe... Tvůj Derick❤

Přišla mi SMS.
Dělá to jenom víc horší.

Ale dneska se s ním musím vidět abych mu řekla že se s nim p-přestanu v-vídat, a nebo ja nevim..😥

••••

Je čas na to mu odpovědět..
Na sebe jsem si vzala jednoduchý bílé jeans s vysokým pasem, a do toho zakasano černý tílko, jelikož už je večer tak trochu chladněji tak jsem se přes ramena přehodila kabát.

Domluvila jsem se s nim že se sejdeme, u té kašny v parku.

Čím blíž jsem byla k tomu parku,tím větší jsem měla knedlík v krku.
Doma jsem se už rozhodovala...

Před demnou sotva ani ne 50 m.
Se tyčila postava, Derecka.
Tu bych poznalai na míle daleko.

"Konečně" vydechl a objal mě.

"Musíme si promluvit " vychrlila jsem na něj hnedka.

"Jo, to musíme" souhlasil.

Tak co? Omlouvám se za tu menší aktivitu.
No jo, škola,klávesy,turnaje,atd..
Mám toho dost..
Chtěla bych poděkovat jedné holčině co mi napsala.
Vlastně mě dokopala ( nemyslím to doslova) publikovat tuhle tu část.
A popravdě...dochází mi nápady...
Určitě vám poděkuju za hlasy a komentáře u této knihy❤❤👌



Tábor !!✌Kde žijí příběhy. Začni objevovat