Tábor !!✌

2/5

Z minulé části..

Domluvila jsem se s nim že se sejdeme, u té kašny v parku.

Čím blíž jsem byla k tomu parku,tím větší jsem měla knedlík v krku.
Doma jsem se už rozhodovala...

Před demnou sotva ani ne 50 m.
Se tyčila postava, Derecka.
Tu bych poznala i na míle daleko.

"Konečně" vydechl a objal mě.

"Musíme si promluvit " vychrlila jsem na něj hnedka.

"Jo, to musíme" souhlasil

••••

"No.." začali jsme oba.
"Tak začni" popostrčil mě.

"No, asi bych měla začít asi tím že... No ehm.. Že by jsme to měli ukončit.."
Hned jak jsem to dořekla jsem se mu koukla do očí.

Bylo v nich šok, smutek.. A ještě něco co jsem nedokázala vysvětlit.

"T-to n-nemyslíš v-vážně!" celý se klepal a začali mu slzet oči.
Vidět ho takhle se mi nelíbí.

"Já.." nedořekla jsem to protože mi skočil do řeči.
"V-vždyť, já tě m-miluju! Tohle mi nemůžeš u-udělaat! Já tě potřebuju. Nedokažu bez tebe být minutu, ani vteřinu, natož být bez tebe celej svůj život. P- prosím Bree nenech mě, vždyť bez tebe bude  svět tmavý, bez tebe budu jen troska, co nic nedokáže. Troska,  co jsem udělal? Ř-řekni mi to já t-to n-napravím! U-udělám pro tebe všechno, chápeš VŠECHNO! Ne, já to nezvládnu.."

Všechno řikal tak zoufale.
Tak zničeně.
Bezmocně.
Asi mě fakt miluje?
Nojo, ale kdo mi řekne pravdu, jestli mu teď dám šanci,  nenaletím jak před deseti lety? Nebudu opět ta husa co mu naletěla?

Milion otázek, a ani jedna odpověď.

PŘEČÍST!

Tak jak ste si užili čtvrteční volno?
A šel někdo v pátek do školy?
Rozhodla jsem se dělat kratší kapitoly.
Názor?
Děkuju moc za vaše hlasy❤
Jste neuvěřitelný❤❤
Ale, už se u téhle knížky blížíme ke konci...😅😢❤
Ještě myslím tak 5 kapitol.
Ale určitě nekončím psát, také se můžete mrknout na další moje knížky!❤
Budu jen ráda 😉😍