Tábor !!✌

2/8

Už to bude skoro třičtvrtě roku co Dereck bude v kómatu.
Doktoři už mu nedávají šance, ale já v tom ještě věřím, musím.
Včera ho doktoři chtěli dokonce odpojit.

Taky jsem jim to vyčetla

Flashback

"Co bys te dělali vy kdyby jste tam měl někoho blízkého?! No?! Došli vám slova?! Ať vás ani nenapadne ho odpojit!" zakřičela jsem na něho.

The end Flashback

Za tu dobu jsem si uvědomila že mé city k němu nikdy nezmizely.
Furt tam byly, a čekaly na něho.

Teď jenom doufám že se probudí, protože bych to bez něho nevydržela.
Nadobro bych skončila.

"Už jsem tu zas" usmála jsem. Koukla jsem  se na jeho furt stejně bledou tvář.

"Vrať se mi" chytla jsem ho za ruku, slíbila jsem si že budu silná a nebudu brečet.
Ale člověk když ho uvidí je mu do breku.

"Miluju tě" ukápla mi slza.
Nevydržela jsem to, naplno jsem se rozbrečela.

"Miluju tě tak natolik, že bez tebe nedokážu žít.
Až budeš v pořádku, koupíme si barák a půjdeme tam my tři bydlet, ty, já a Wendy.
Budeme rodinka.
Jen musíš se probudit, já to nezvládnu, a co pak bude s Wendy? Prosím já tě potřebuju.. Miluju tě"

Pustila jsem jeho ruku a lehla jsem si opatrně vedle něho.
Políbila jsem ho, a usnula jsem.

••••

Hned jak jsem se vzbudila poznala jsem nemocniční pach.
Otočila jsem se abych se koukla na Derecka.

Ale nemohla jsem říct ani slovo.

"Princezna se nám probudila" usmál se na mě, tím nejvíc úsměvem, tak moc mi chyběl jeho úsměv. Jeho oči s jiskřičkama.

"Bože, jestli se mi to zdá tak se nechci už probudit." rozbrečela jsem se.

Dereck mi objal obličej dlaněmi.

"Lásko, to se ti nezdá, probudil jsem se.
Achh.... Ty si tu byla každej den, já tě slyšel" zašeptal a taky se rozbrečel.

"Miluju tě" zašeptala jsem a políbila jsem.

Polibky mi oplácel.

"Konečně, opět tě můžu políbit, konečně budeš moje princezna? Jak já tě tak bezhlavě miluju, to si ani nepředstavíš" opřel si čelo o to mě.

"Promiň mi za to.
Jak jsem se k tobě chovala, byla jsem úplně blbá když jsem nepoznala jak se Leo chová, úplně jsem se v něm spletla.
Moje city k tobě nikdy nezmizely, furt tady byly, a jsou, miluju tě, a už mě neopouštěj prosím" políbila jsem ho znovu.

Pokračovalo by to i dál..

Ale to by jsme nemohli být v nemocnici že?

"Pane bože!" pištěla sestřička.
"Pane doktore, pane doktore!" hned ho volala.
My jsme se s Dereckem na sebe podívali a zasmáli jsme se.

"Co se d... No, páni! Pane Quaile! Vy ste se probudil! To je skvělý!
No, musím se přiznat už jsme mysleli no...teda.. Moc jsme vám nedávali tolik šancí.
Ale tady paní, nás pěkně seřvala" zasmál se doktor.

"Jde vidět že vás opravdu miluje" usměje se úpřímně sestřička.

Kouknu se na Derecka.
Usměje se na mě.

"A já jí taky" šťastně se usměju.

"Tak dobře, jenom by jsme po vás chtěli, aby jste podepsal tyhle ty papíry a pak vás necháme osamotě." usmál se doktor.

Když všechno Dereck podepsal, doktor se sestřičkou jak slíbili tak odešli.

"Děkuju ti, že i přesto co jsem ti udělal..." dala jsem mu prst na rty.

"Dost mluvení, zlato" nakonec jsem ho políbila.
No co, chyběl mi.

PŘEČÍST♥♥

♥Podívejte se na nový příběh jmenuje se BADBOY♥
♥Dejte tam votes, názor, kritiku♥
♥Cokoliv♥
♥Prosím♥