Tábor !!✌

2/3

"T-ty s-si vážně přišla!" obejmul mě.
"No jo" usměju se.

Odtáhl se , a sednul si na lavičku u malého jezírka.
"Sedni si" poklepal na místo vedle sebe.

Nejistě jsem si vedle něco sedla.
Chvíli bylo takové ticho, mohla bych říct i příjemné, nežli trapné.

Pochvíli promluvil.

"Ví o tom Leo, no že jsi tady?"
Koukl se na mě, a čekal na odpověď.

"Neví" vydechla jsem.

"Já, se ti moc omlouvám, za všechno, co se v minulosti stálo..a .." chytla jsem ho za tváře.

"Dobře, odpouštím ti, ale už se prosím tě neomlouvej" uchechtnu se.
Usměje se.
Opět jsem se stratila v jeho očích.
Ani jsem si nevšímala že se přibližuje.
Můj dech se zrychlil.

"J-já....miluju tě" a hned se mi přilepil na rty.
Přitáhla jsem si ho k sobě víc.
V jeho polibcích jsem cítila mnoho lásky, chtíči, a potřebu.
Líbali jsme se čím dál tím dravěji.
Po chvíli jsme se odtáhli kvůli nedostatku kyslíku.

"Chci ti něco ukázat" pohladí mě po tváři.
Chytne mě za ruku,  a proplete si semnou ruce.

Odešli z parku, a šli k nějakým barákům.

"Tady to je tvoje?" řekla jsem nevěřícně.

"Jo, tohle je moje" vydechl.

"Pojď" vyběhne schody na střechu.

"Páni" zakryju si rukama pusu.

Okolo mě byli květináče, s krásnýma růžemi.
Růžové, bílé, červené, žluté.
Svíčky všude kam se podívám.
Je to nádhera.

"Ale, jak si veděl že.." skočil mi do řeči.

"Nevěděl, ale doufal jsem" a lřed oči mi dal tucet modrých růží.
Miluju modré růže.

"Achh...moc děkuju"
Objala jsem ho.

"Máš hlad?" zeptal se.
Nic jsem nemusela říkat, hned jak napovel mi zakručelo v břiše.
Zasmáli jsme se.

Odbočili jsme v pravo a tam byl stůl, se stříbrnými poklopy. (Snad chápete 😂) ...
"Bože" vydechla jsem.
"Tvoje oblíbené jídlo" usmál se Dereck.
Řikám si čím mě ještě dneska překvapí?

"Páni, bylo to vynikajíci, vařil sám?" ušklíbnu se.
"Jo" hrdě se poplácá po hrudi.

"To klobouk dolů" zasměju se.
Dereck najednou stoupl.

"Můžu prosit?" poudvyhnu obočí.
"To budeme tančit bez hudby?"