V Zajetí Lásky a Nenávisti |Niall Horan & Louis Tomlinson FF|

1.díl (bolest)

Vím, že by se to nemělo, ale chtěla bych vás poprosit, abyste nad příběhem nezlomili hůl. Ten začátek je takový všelijaký, ale postupně jsem se zlepšovala a už jen z důvodu, abych viděla vývoj mého psaní, nechci části předělávat :) To by bylo vše, užijte si čtení :)

,,Kde si myslíš, že si byla ty malá děvko?! My tě tu živíme a ty se couráš po venku, takhle to nepůjde, nejsi nic jiného než malý rozmazlený fracek! Takhle jsem tě nevychovala!" Ano to byla moje "milá a milovaná" matinka. Na nadávky už jsem si zvykla, vznikla jsem totiž při znásilnění, proto mě tak nenávidí. Horší je můj nevlastní fotřík. Od doby kdy tu s námi bydlí, zažívám peklo, nadávky se stupňují a navíc mě mlátí, zakázal mi chodit do všech mých kroužků, bavit se s mým jediným kamarádem, který mě jen tak pro zajímavost šikanuje ve škole, pekle světa.

,,Promiň, už se to nestane mami" řekla jsem a zamířila ke schodům v úmyslu odejít k sobě do pokoje.

,,Kam jdeš?!"

,,No, odnést si věci do pokoje, hned jsem tady"

,,Neomlouvej!" Vyštěkla na mě a vlepila mi facku, byla tak silná, až se mi tvář otočila na bok, kupodivu už mě to nebolelo. Vím, jak smutné.

,,Promiň"

,,Vypadni. A nechoď mi ani na oči" zasyčela a já radši rychle utekla k sobě. Hodila jsem tašku na zem, převlékla jsem se do tepláků a tílka a vytáhla ze skříně kytaru, roztřesenými prsty jsem přejela po strunách, které se hned rozezněly. To mě uklidnilo a já začala hrát akordy a zpívat text písničky Can't Remember To Forget you od Rihany, je to moje oblíbená písnička. Hra na kytaru mě vždy dokáže uklidit. Jen aby jste o mě něco věděli, je mi 16 let a chodím 2.rokem na střední. Ráda zpívám, kreslím, tančím, hraju asi na 5 nástrojů a ráda hraju v místním dramaťáku. Měřím asi 170 cm, no jo, jsem celkem nízká, ale zato i dost hubená. Mám hnědé vlasy a čistě modré oči. Nosím něco mezi klučičím a sportovně-holčičím oblečením. Ve škole jsem známá jako ta divná šprtka že zadní lavice, ale tak kdo by se divil, když každou přestávku mám v uších sluchátka a kreslím si. Nemám žádné přátele, nikdo se mnou nechce mít nic společného. Asi si teď říkáte, proč jsem se ještě nezabila, sama to nevím, něco uvnitř mě mi říká, že to není správné a přijde brzy lepší život. No nevím no, ani já sama tomu nevěřím. Proseděla jsem v pokoji celý den, večer jsem se konečně odvážila vyjít z pokoje, no to jsem asi dělat neměla, hned na chodbě jsem totiž vrazila do fotra, ze kterého táhl chlast jak z hospody.

,,Dávej pozor, ty štětko!"

,,P-p-promiň, já-já nechtěla"

,,Hnusná a ještě slepá, chudák tvoje maminka, vždyť ji děláš jenom ostudu!"

,,Já se o-o-omlouvám"

,,To už si říkala ty-ty-ty malá-" už jsem ho nemohla poslouchat, tak jsem seběhla po schodech dolů a rychle vyběhla ven. Okamžitě jsem vyběhla na jedno místo, kde jsem chodila jen s NÍM, nikdo o tom místě neví, jen my dva. Je to taková vyhlídka, jde z ní krásně vidět celý Mullingar. V poslední době je to můj druhý domov, přemýšlím tam, co jsem udělala špatně, proč se ke mě chová, tak jak se chová. Přišla jsem tam, no asi jsem nebyla jediná, kdo tady ještě chodí.

____________________________________________________________

Tak tady je prolog/1.díl mého nového příběhu, samozřejmě s Niallem :)

Doufám, že se vám bude líbit a ještě možná hlavní hrdince změním jméno, možná změním název příběhu ani s jedním nejsem 100% spokojená, takže jakýkoliv nápad napište do comentů, určitě budu ráda :)

vote and coment potěší :)

_KeXa_