Šlechtična

2. kapitola

Stonehelm
Po společném rodinném obědě se každý rozutekl někam jinam.
Petyr se rozhodl, že svůj volný čas stráví tréninkem šermu.

,,Krásný výpad Vaše Výsosti,” chválil ho jeho učitel šermu Greg.

Zbraně řinčely všude kolem. Vtom přišla do sálu Annelies.

,,Petyre přestaň. Mám tady krejčího a kvůli tomu tvému kraválu neslyším ani svá slova. Běž si hrát jinam.”

,,Správný Vévoda by se měl stále zdokonalovat. Zato ty jenom utrácíš otcovy peníze. Jednou nás všechny přivedeš na mizinu.”

Annelies se urazila a šla zpět do svého pokoje.

,,Kdo se zase hádáte?” vešla do místnosti Katherinne.

,,Annelies si pořizuje další nové šaty,” vyklopil ji vše Petyr.

,,Už zase? To už jsou třetí za poslední týden. Potom za ní budu muset zajít. Pane Gregu neviděl jste účetního?”

,,Ne má paní,” odpověděl učitel šermu.

,,Ten starý dědula pořád někde spí. Už by jsme ho mohli propustit,” navrhoval Petyr.

,,To by otec nikdy nedovolil. Víš že si ho moc váží.”

,,A proč ho hledáte?” zeptal se Greg.

,,Počítala jsem účty a za posledních pár dnů, co tu nejsou rodiče jsme utratili nehoráznou sumu. Chci se ujistit, zda je to správně,” odpověděla Katherinne.

,,My dva jsme přeci nic kromě jídla nenechávali koupit. Vidíš ty dvě nás přivedou na mizinu,” upozorňoval Petyr.

Katherinne se dál nevybavovala a vyběhla po schodech do Anneliina pokoje.

,,Sestřenko prosím, teď nás nevyrušuj,” snažila se jí zbavit Annelies.

Katherinne si z toho nic nedělala a ihned začala přikazovat.
,,Krejčí, sbalte si věci. Všechny její dosavadní obědnávky zrušte. A bez mého svolení už jí dlouho nic neušijete. S to platí i pro klenotníky a ševce.”

,,Zbláznila ses?” vyjela po ní Annelies.

,,Ne, ty ses zbláznila. Víš, kolik peněz jsi utratila za posledních pár dnů?”

Annelies mlčela a Katherine si nechala zavolat Sevill a také jí vynadala.

,,A víš kolik si za posledních pár dnů utratila u cukráře? Potom se divíš, že si tě nechce nikdo vzít? Ode dneška máš zákaz kupovat si další dortíky a různé cukrovinky. Teď jsme už skoro na mizině a to jenom kvůli vám dvěma. A jestli se vám to nelíbí, můžete ihned odejít. Já vás tu nedržím.”

Tak fajn, jak chceš, ale za tohle nám zaplatíš sestřenko. Na nás si nikdo dovolovat nebude,” vyhrožovala jí Annelies.

,,Já ano. Sbalte si věci ať už vás tu nevidím,” přikázala jim Katherine.
Vyšla z pokoje a práskla dveřma.

Fellwood
Voldner byl stále pryč a jeho rodiče po obědě seděli v pracovně.

,,Jak jen ten náš syn může být tak nezodpovědný. Celé dny tráví někde pryč,” stěžoval si vévoda Fell.

,,No tak ho nech, je ještě mladý,” zastávala se svého staršího syna vévodkyně.

,,Mladý? Je mu čtyřiadvacet,” namítal vévoda.

Z jejich rozhovoru je vyrušilo zaklepání na dveře. Člověk za dveřmi ani nečekal na pokyn vévody a ihned vstoupil. Byl to Josh. Vévodův mladší syn Josh.

,,Otče omlouvám se, že vyrušuji, ale chtěl bych si půjčit tu knihu o naší rodové linii.”

,,Vidíš? Tohle by měl být můj nástupce. Zajímá se o rodinnou historii a celé dny tráví u studia,” pochvaloval vévoda Joshe.

,,Víš, že to nejde. Voldner by se hrozně naštval, kdyby jsi legitimizoval jeho mladšího bratra,” namítala vévodkyně.