Šlechtična

3. kapitola

Stonehelm
,,Co jsi jim řekla?” vyptával se ihned Petyr, když spatřil sestru.

,,Proč?” ptala se Katherinne nechápavě.

,,Už mají sbaleno a za pár minut chtějí opustit hrad,” pravil nadšeně Petyr.

,,Ještě že tak. Ta jejich marnotratnost už nás stála hodně peněz,” pravila chladně dívka.

,,Vtom s tebou souhlasím. A jaký se tvůj plán teď?,” ptal se Petyr.

,,Uršulo!” dívka na jeho otázku nereagovala a raději si nechala zavolat služebnou.

,,Ano má paní?” přiběhla ihned služebná.

,,Až ty dvě odjedou, tak všechny zbylé věci v jejich pokojích dáš prodat. A splatíš jejich dluhy,” začala Katherinne rozkazovat.

,,No počkej ony ješte nadělaly dluhy?” vykulil Petyr nevěřícně oči.

,,Ano, u klenotníka to dělá 2500 zlatých, u cukráře 15 730 zlatých a u krejčího 13 870 zlatých,” sdělila mu podrobné ceny Katherine.

,,Ale vždyť to je dost peněz. Jak to mohly za těch pár dnů stihnout?” vyptával se Petyr.

,,Ty dluhy jsou staré. Některé i přes rok. A ještě něco. Uršulo můžeš jít,” přikázala dívka, protože chtěla s bratrem mluvit v soukromí.

,,Ano paní,” souhladila služebná a ihned opustila místnost.

,,Petyre půjdeš ke klenotníkovi a prodáš mu můj náhrdelník,” začala šeptat Katherinne a vytáhla z měšce smaragdovodiamantový náhrdelník.

,,No to si děláš srandu. Vždyť ten si dostala od babičky,” namítal hoch.

,,A chtěj za něj 500 000 zlatých. Má hodně velkou cenu. Něčím hold tu pokladnici musíme naplnit.”
Podala mu náhrdelník. Petyr ho vzal, sedl si osedlat koně a jel do města.

Fellwood
Voldner se po několika hodinách rozhodl opustit nevěstinec. A zrovna přišel domů.
,,No konečně to mu trvalo. Zavojte mi ho sem nahoru,” zavolal na jednoho ze sluhů vévoda Fell.

Na nádvoří se Voldner nesnažil klást odpor a na příkaz se ihned dostavil do otcovy kanceláře.
,,Přál sis mě vidět otče?,” pravil zklesle.

,,Už mi s tebou dochází trpělivost synu,” začal jej kárat otec.

,,Proč otče?,” ptal se nechápavě hoch.

,,Ty se ještě ptáš proč? Místo toho, aby si pozdravil matku a zajímal se o své budoucí povinnosti sis v klidu odešel do bordelu píchat děvky,” rozzuřil se vévoda.

,,Tohle tady nehodlám poslouchat,” urazil se Voldner a chystal se odejít z místnosti, ale otec ho zastavil.

,,A teď by jsi mohl dělat něco užitečného, nemyslíš?” navrhoval mu otec.

,,Jak myslíš jedu na lov,” práskl hoch naštvaně dveřma a odešel.

,,Myslel jsem něco užitečného, ne dětinského,” křičel za ním ještě vévoda, ale jeho syn ho stejně neslyšel.