Šlechtična

1. kapitola

Stonehelm
Hrad Stonehelm se tyčí nad stejně jmenným městem, kde žije více než deset tisíc obyvatel. Ve Stonelmu vládne už po staletí rod Swannů.
Vévoda a vévodkyně Swann odjeli řešit neodkladné situace a ve Stonehelmu zůstali jenom jejich dcera Katherinne, syn Petyr a neteře Annelies a Sevill.

Do bohatě zdobeného pokoje vstoupila služebná. Pokoj byl sladěn do béžové barvy a doplněn mahagonovým nábytkem zdobeným perlami. Uprostře pokoje stála velká postel s nebesy, ve které spokojeně spala dívka. Služka odestřela závěsy a pokojem se linulo sluneční světlo, které vzbudilo dívku.

,,Uršulo zatáhni ty závěsy,” pravila dívka ospale.

,,Ale paní už je skoro poledne,” namítala služebná.

,,Ještě minutku,” snažila se ji přesvěčit dívka.

,,A abych nezapomněla dole na vás čeká dcera toho obchodníka.”
Dívka zpozorněla.

,,Co tady ta mrcha chce? Okamžitě ji vyhoď! Hned!” přikázala naštvaně Uršule.

,,Paní pokoušela jsem se, ale chce mluvit jenom s vámi.”

Dívka se rychle zvedla z postele, přehodila přes sebe plét a se vztekem se vydala dolů po schodech, kde na ni čekala již zmiňovaná dcera obchodníka, Lucy.

,,Co tady chceš? Okamžitě vypadni z mého domu! Co si myslíš? Že ti vůbec někdy odpustím?,” začal se vztekat Katherinne.

,,Takhle vítáš svou kamarádku?” zeptala se klidně Lucy.

,,My dvě už dlouhou dobu nejsme kamarádky. Myslela jsem, že to i ty dokážeš pochopit!,” pokračovala nepříjemně Katherinne.

,,Už nikdy o mně neříkej, že jsem hloupá a narozdíl od tebe alespoň nejsem sama chudinka a mám kluka,” začala se bránit Lucy.

,,Proč bych to nemohla říkat? Já jsem doma, ty by ses měla bát. A to s těma klukama? Kolikátý už to je? Jednoduše jsi děvka co dá každému, tak se nediv,” urazila ji Katherinne a poté dala pokyn strážím, aby Lucy vyvedli z jejího domu a šla se nasnídat.

Fellwood
Vévodství, ke kterému patří hodně lesů. Lenními pány jsou zde Fellové. Dlouhou dobu vedou válku se svými sousedy na východě, kteří usilují o jejich lesy, které obsahují velmi kvalitní dřevo.

,,Už jsou tady! Už jsou zpátky!” vykřikla jedna služka, když zahlédla po cestě přijíždět svého pána a jeho vojsko z další úspěšné birvy se sousední armádou.

Při pohledu na domov se vojáci zaradovali a uháněli k vratům.
Na hradě je všichni vítali. Vévoda Fell sesedl z koně a pokynul podkonímu, aby se o koně postaral. Poté přišel ke svému staršímu synovi Voldnerovi.

,,Synu další vítězná bitva. Nevypadáš moc nadšeně.”

,,Je to pořád dokolečka. Oni na nás zaútočí, ale my je stejně porazíme. Už mě to nebaví.”

,,Jen si zvykej jako budoucí vévoda se vydáš na pomoc vždy, kdy tě tvůj lid potřebuje.”

,,Ano to chápu. Mohl bych si jít něco zařídit?”

Ani nevyčkal na otcovu odpověď a ihned sedl na koně a jel do města. Tam zastavil u nejlepšího nevěstince. A vešel dovnitř.