Šlechtična

7. kapitola

Stonehelm
Katherinne uháněla na koni domů, kde ji nečekalo nic hezkého. Hned při vchodu spatřila tetu Verenu jak si povídá s babičkou a začala se třást. Babička si ji nechala zavolat k nim. Dívka za nimi přišla a hned se s tetou začaly hádat.

,,Ty malý spratku nikdo mě nebude odtud vyhazovat a ty už vůbec ne!” vyjela po ní Verena.

,,Mám na to právo. Zato ty ne! Ty ses do týhle rodiny přivdala. Měla by si ji respektovat! Stejně i ty tvé dcery. Jenom utrácíte naše peníze a mě už přetekla trpělivost,” bránila se Katy.

,,No tak vyřešme to vklidu,” snažila se je uklidnit babička Jisen.

,,To nejde,” odsekla Katherinne a naštvaně odešla.

Odpoledne se v sále konalo rodinné shromáždění.
,,Ticho! Takže všichni víme, proč tady jsme. Jde o ty včerejší problémy. Moje rozhodnutí je takové. Máme svědky, kteří nám řekli, že Katherinne řekla Annelies a Sevill, že jim zakazuje utrácet a že jestli se jim to nelíbí, tak ať jedou pryč. Annelies ji vyhrožovala. A tak jí Katherinne řekla, ať jdou pryč. Annelies se Sevill se sbalily a odjely. Vše co zbylo z jejich pokojů se dalo na zaplacení jejich dluhů. Moje dcery tudíž nebude potrestána, protože se zachovala správně a jestli se ti to nelíbí Vereno, můžeš se odstěhovat do svého rodného domova,” pravil vévoda Swann.
Těmito slovy rodinné shromáždění skončilo.

Fellwood
,,Tak dívky jak se vám u nás spalo?” ptal se vévoda Fell.

,,V pokojích pro hosty nemáte dostatečně kvalitní matrace. Tak z toho spánku toho moc nebylo,” stěžovala si Sevill.

,,Navíc ještě v pokojích nejsou zrcadla. Kde se má potom člověk upravit,” připojila se k ní Annelies.

Vévoda se poněkud zarazil. Čekal, že mu budou dívky vděčné, že je u nich nechal bydlet.

,,Sakra, kde je můj syn,” ptal se vévoda a otočil se na služebníka.

,,Váš syn sedl velmi z rána na koně a jel pryč,” odpověděl sluha.

,,Nevíš kam?” pokračoval vévoda v dotazování.

,,O tom se nezmiňoval,” pravil sluha.
To vévodu nepotěšilo a odešel uraženě od stolu.

Dívky se po snídani rozutekly na zahradu.
,,Tady to konečně vypadá trochu jako doma,” zaradoval a se Sevill.

Obě dívky začaly po zahradě pobíhat. Vtom si Annelies všimla, že je někdo sleduje. Zastavila se a šla k němu.

,,Nemáš snad co na práci?” zeptala se ho ošklivým tónem zahradníka.

,,To jistě, že mám,” odpověděl jí Deren.

,,Tak tady neokouněj a hybaj do práce.”

,,Vypadáš roztomile, když jsi naštvaná.”
Deren ji chtěl pohladit po tváři, ale ona si jeho ruky všimla a odstoupila dál.

,,Za prvé ty mi budeš vykat. A za druhé. Už to nikdy nedělej, nebo ti tu ruku dám useknout,” vyhrožovala mu dívka a po těch slovech se sebrala a odešla do zámku.