Šlechtična

8. kapitola

Stonehelm
Na druhý den ráno se teta Verena a strýc Elton sbalili a odjeli k Vereniným rodičům. V rodině Swannů byl konečně klid. Na snídani se konečne sešla celá rodina. Za nějakou chvíli přistoupil ke stolu služebník a podal lady Katherinne krabičku. Byl v ní nádherný diamantový náhrdelník. Katherinne se na něj dívala s otevřenou pusou.

,,Chtěli jsme ti udělat radost. Víme, že si ten náhrdelník měla moc ráda,” pravil vévoda Swann.

,,Moc vám děkuju,” řekla dojatě Katy a ihned si náhrdelník dala na krk.

Po snídani si půjčila dalšího koně a jela na projížďku. Tentokrát ne do lesa, ale do Fellwoodu.

Fellwood
Když vjela na nádvoří, všichni na ni koukali a říkali si , že ji nikdy před tím neviděli. Sesedla z koně a vběhla do hradu. Tam ji zastavil správce.

,,Slečno tam nemůžete. Vévodovi vás musím ohlásit.”

,,Tak ale rychle.”

,,Postarám se o to sám,” vstoupil do konverzace Voldner a po těchto slovech správce odešel.

,,Minule jsi mi říkala, že se potkáme, až se nám poštěstí, že by tohle měl být ten šťatný den. Vběhneš mi přímo domů,” řekl Voldner.

,,Dnes tady nejsem kvůli tobě,” odbyla ho Katy a po těchto slovech vyběhla po schodech. Voldner utíkal hned za ní, ale vtom se srazila s Joshem.

,,Sakra dávej pozor! Bratře kdo je to? Tvoje třetí nevěsta?” utahoval si z ní.

,,První,” informoval Voldner bratra.

,,Nejsem tady kvůli němu jdu za vašim otcem.

,,Může vědět proč,?” vyptával se Josh.

,,Tobě do toho nic není. Jen mi ukaž, kde je pracovna tvého otce.”

Josh dívce vyhověl a odvedl ji do otcovy pracovny.

,,Kdo jste?,” vyptával se vévoda Fell, když zahlédl Katy.

,,Jsem Katherinne Swann.”

,,Dobrá Katherine Swann, co u nás pohledáváte?”

Do dveří vešel Voldner.

,,Jeho se nemusíte bát. Je to můj dědic. A mám pro něj hned dvě vhodné nevěsty,” vychvaloval se vévoda.

,,Právě proto jsem tady,” pravila Katherinne.

,,Vy byste si chtěla vzít mého syna?” vykulil na ni vévoda oči.

,,Ne to ne. Ty dívky jsou mé sestřenice. A jejich rodiče odjeli k jiným příbuzným. Tak by se o tom mohly dozvědět. A jestli by chtěly, moje rodina je ochotná, aby je k prarodičům doprovodili naši vojáci,” řekla dívka.

,,Tak se jich půjdeme zeptat. Právě si hrají na zahradě,” navrhl vévoda.

,,To není dobrý nápad. A už musím jít. Byla bych vám vděčná, kdyby jste to s nimi probrali.”

Zvedla se ze židle, opustila hrad, nasedla na koně a už chtěla odjet, když vtom se vedle ní objevil jezdec.

,,Nedáme si závod,?” navrhoval Voldner.

,,Vy byste se měl věnovat své budoucí ženě,” odsekla Katherine a s těmito slovy odjela domů.