Šlechtična

15. kapitola

Fellwood
Nastal den Anneliiny a Voldnerovy svatby. Ve Fellwoodu se vše chytalo na tento slavný den. Kuchaři se nezastavili, protože nevěděli, co uvařit dřív. Celý hrad byl zdobený bílými vlajkami a květinami. Pokoji se linula vůně svatebního dortu. Vše se připravovalo. Annelies se strojila do svých svatebních šatů a její jedinou starostí bylo, jaké zvolí šperky. Brzy ráno přijeli i její rodiče Elton a Verena.

,,Annelies tolik ti to sluší,” rozplývala se nad pohledem na svou dceru ve svatebních šatech Verena.

,,Já vím. Budu nejkrásnější nevěsta, kterou kdy tento hrad viděl,” pochvalovala se Annelies.

,,Co na to říkáš Sevill?” zeptala se Verena své mladší dcery.

,,Jo, je to hezké,” odpověděla dívka  bez zájmu a dál si četla knihu.

,,Jenom hezké? Nejkrásnější,” vychvalovala se dále Annelies.

Voldner se na svatbu vůbec nechytal. Sbalil si pár potřebných věcí a chystal se odjet na místo, kde měl sraz s Katherinne. Na cestě z hradu ho však potkal otec.

,,Kam se chystáš synu? Za hodinu se ženíš.”

,,Jenom se zbavím starých věcí,” zalhal lord.

,,To můžou vynést i služebné a jak to, že ještě nejsi připravený?”

,,Na těch věcech mi hodně záleželo. Chci si je vyhodit sám.”

,,Tak dobře, ale potom se rychle obleč.”

Voldner rychle utíkal z otcova dohledu, na nádvoří sedl na koně a jel na místo setkání.

Stonehelm
Ve Stonehelmu se nic zásadního nedělo. Všichni zůstali uvnitř a na Anneliesinu svatbu nehodlali jet.

,,Sestřičko ty se někam chystáš?” zeptal se Petyr, když spatřil dívku čekat na nádvoří.

,,Ne. Proč?” zalhala mu sestra.

,,Ne jen tak,” odpověděl hoch.

Poodešel kousek dál, tak aby ho Katy neviděla, ale on ji ano. Všiml si totiž, že má Katherinne na sobě dvoje šaty a po její odpovědi hned poznal, že lže, ale nechtěl se s ní hádat. Za chvíli si Katherinne sedla na koně a ujížděla z domu.
Petyr ji pozorně sledoval a poté si šel vzít pár věcí do svého pokoje, všiml si otevřených dveří do toho sestřina a vstoupil dovnitř.
Na stole nechala dopis na rozloučenou. Petyr ho otevřel a hned se vše dozvěděl.

Zatím Katherinne jedoucí za Voldnerem se zastavila v lese u jedné studny, aby se napila. Když se chtěla podruhé napít, ucítila pod krkem něco studeného. Byl to nůž. Za ní stál muž, který ji chtěl podřezat hrdlo. Než to stihl udělat, Katherinne ho kopla do rozkroku a začala utíkat. Muž se vydal za ní. Když už byla skoro z lesa pryč, zakopla o kořen trčící ze země a upadla na zem. Otočila se na záda a chtěla vstát, ale už bylo pozdě. Muž byl nad ní a dýkou ji bodl do břicha. Z rány začala tryskat krev a muž se pokoušel odejít, ale někdo ho probodl ze zad tak silně, že meč vylezl ven z břicha. Muž padl na zem a hned zemřel. Dívce se pomalu zavíraly oči. Člověka, co zabil toho muže dobře znala. Byl to Petyr. Vzal ji do náruče a sedl s ní na koně. Uháněl, co nejrychleji to šlo.

Dostal se až do města Stonehelm, kde ji odnesl k lékaři. Ten si ji pořádně prohlédl. Dívka už skoro zavřela oči, ale nevzdávala se.

,,Přežije to?” tázal se starostlivě Petyr.

,,To nevím. Ztratila mnoho krve. Bude potřebovat transfúzi. Má štěstí, že rána nepostihla žádný orgán. Musíme tomu dát čas. Nechte jí tu. A poprosil bych vás, abyste odešel,” pravil lékař.

Petyr lékaře poslechl a místnost opustil.