Šlechtična

10. kapitola

Fellwood

Ve Fellwoodu panovalo velké napětí, jelikož všichni hledali lorda Voldnera, ale nemohli ho najít.

,,Neviděli jste někdo mého syna?” vyptával se vévoda svého sluhy.

,,Váš syn odjel včera ráno a od té doby se nevrátil,” informoval sluha.

,,Třeba zůstal někde v bordelu,” urážel svého staršího bratra Josh.

,,To by se vrátil na noc. Ihned ho dejte hledat. Hned!,” poručil vévoda.

,,Už se na tom pracuje,” oznámil sluha a opustil místnost.

Sevill se po snídani procházela po nádvoří a na někoho narazila.

,,Tobě se líbí moje sestra?” zeptala se Derena.

,,Proč se ptáš?” tázal se zahradník.

,,Jen tak, celé dny z ní nespustíš oči,” pravila Sevill.

,,Máš pravdu. Je moc hezká, ale nevím, asi nebude chtít být s někým, kdo nemá ani hrad, ani bohatství, ani modrou krev,” pravil zklesle Deren.

,,To máš možná pravdu, ale nezáleží přeci na penězích, hradech a modré krvi, ale na bohatství, které má člověk v srdci,” pousmála se Sevill a odešla zpět do hradu.

Kopka
Celou noc nemohli Katy s Voldnerem usnout, ale ani tak spolu moc nekomunikovali. Báli se, co je čeká další den. Ráno, loupežníci kopku otevřeli a oba zajatce vytáhli ven.

,,Tu holku zabijeme jako první. Dejte jí hlavu na špalek!,” přikazoval jeden z loupežníků.
Katy položila hlavu na špalek, jeden z loupežníků se už chystal ji popravit, když vtom dívka uhla a loupežník jí usekl 10 centimenrů vlasů. Dívka se zvedla ze země a vytáhla meč, který měl loupežník u pasu a začala se s loupežníky bít. Voldner skopl jednoho z nich a ukradl mu sekeru. Nikdo z loupežníků tohle nečekal.  A i když jich byla přesila, v boji tak dobří nebyli a někteří z nich raději utekli. Vůdce loupežníků se všek podařilo Voldnerovi a Katy zastavit.

,,Kdo vám dal příkaz nás zabít! Tak mluv!,” křičel na něj Voldner.

,,Tebe se ten příkaz netýkal. Prostě si jen byl ve špatnou dobu na špatném místě,” vysmíval se jim loupežník.

,,Dobře kdo chtěl zabít mě? Tak kdo? Někdo z příbuzných nebo bývalých kamarádů? Tak kdo?,” tázala se drzým tónem Katherinne.

,,Klidně mě zabij, ale nikdy ti to neřeknu. Co nemáš na to koule?,” vysmíval se jim loupežník.

Voldner už neměl náladu na další jeho narážky. Vzala nějaký meč a bodl loupežníka do srdce. Ten ihned skonal.

,,A teď co?,” ptal se jí Voldner.

,,No co? Už se nikdy neuvidíme a každý si budeme žít svůj život,” pravila Kat.

,,Ty to tak chceš?” ptal se zaraženě hoch.

,,Bude to tak lepší pro nás oba,” odpověděla Katherinne, nasedla na koně jednoho z loupežníků a ujela pryč.