Long journey (CZ; Hobbit) √

• 2 •

Trpaslík se podíval na nově příchozí - na Iris. Ona mu překvapený pohled oplácela, než se vzpamatovala, a popřála mu dobrý večer. On jí pozdravil pokývnutím hlavy.

,,Dwalin, k vaším službám." představil se a Iris se mírně uklonila. ,,Iris, moc mne těší." odpověděla služně a dívala se na Bilba, který stále nic nedokázal pochopit. ,,Gandalf se nezmínil o tom, že by jste měl sestru, či dceru?" nadhodil a Bilbo i Iris rázem všechno pochopili. ,,Gandalf?" vyhrkl v návalu pochopení Bilbo. ,,Jsem Bilbova schovanka, ujal se mne." vysvětlila Iris kterou ten šok přešel.

,,Máte tu někde jídlo?" zeptal se Iris jenž byla schopná s ním komunikovat. ,,Prosím?" optala se ale nasměrovala ho do jídelny, kde byla jejich nedotknutelná večeře. ,,Říkal, že tu bude jídlo, spousty jídla." vysvětlil a ona pochopila, že tím myslel Gandalfa. Trpaslíkům styl jezení se jí hnusil, to ostatně Bilbovi také.

,,To měl Gandalf v plánu?" rozčiloval se šeptem Bilbo, když se dostali mimo trpaslíkův doslech. ,,Nevím, Bilbo. Ale teď se jdu převléct." řekla a podala Bilbovi prázdný talíř od trpaslíka. Odešla se převléct do dlouhé, volné sukně hnědé barvy a světle hnědé košile. Hlavou se jí stále míhal celý den, který končil u trpaslíka. A ne jediného, jak se brzy ukázalo. Mezitím, co byla u sebe v pokoji přišel další trpaslík, Dwalinův bratr, jak se brzy ukázalo.

,,A kdo pak jsi ty, děvče? Gandalf se nám o žádné dívce nezmiňoval." podíval se na ní starý trpaslík. ,,Ou, omlouvám se. Jmenuji se Iris, Bilbo se mě ujal." uklonila se a usmála se na něj. ,,Těší mne, já jsem Balin." usmál se na ní laskavě a odešel za svým bratrem vybírat jim spíž. Podívala se na Bilba. Nic neřekl, odešel za bratry a snažil se je laskavě dostat pryč. Odmítli ho. Mile, vesele ale odmítli.

,,Jdu otevřít." řekla rychle Bilbovi když se ozvalo další zaklepání a Bilbo zrudl. Nechal jí a ona otevřela dveře. Koukala do tváře dvou bratrům. Také trpaslíkům..

,,Jsme tu správně?" zeptal se trpaslík s blond vlasy svého bratra. ,,Hádám, že jdete za Bilbem Pytlíkem. Jsem jeho schovanka, Iris. Těší mne." uklonila se. Bratři se na ni omamně dívali, než odpověděli. ,,Fili," řekl ten starší ,,a Kili." dořekl to z něj. ,,K vašim službám." uklonili se a ona se zasmála. ,,Pojďte dál." řekla a sledovala zoufalého Bilba. Bylo jí ho líto.

,,Bilbo, klidně se běž projít." navrhla a on zakroutil hlavou. ,,To zvládneme." znělo to, jako by se snažil přesvědčit sám sebe. ,,Zvládneme to, neboj se." usmála se na něj povzbudivě a šla se podívat co dělají ostatní trpaslíci. Bordel, rámus a stěhovali jim nábytek. Už chápala Bilba, cítila se téměř stejně. Na čtvrté zaklepání ke dveřím dorazili stejně, a když Iris otevřela dveře, uskočila aby se vyhnula hromadě trpaslíků jenž spadli všichni na Bilba, který uskočit nestihl. Spatřila ale i někoho jiného - Gandalfa.

Trpaslíci večeřeli, nebo se o to pokoušeli. Také jich bylo víc než dost, ale to jejich nespolečenský způsoby nijak neomlouvalo. Jednoduše - radši se odvrátila a šla ven zalít květiny. Fialky, narcisky, tulipány, růže, sněženky a mnoho dalších, včetně stromů a keřů. Pozpěvovala si písně které jí Bilbo zpíval když byla malá, a její líbezný hlas se nesl okolím. Její melodický hlas ale převýšil veselý zpěv trpaslíků, kvůli kterým radši vtrhla dovnitř a hned se musela vyhnout létajícímu nádobí. Píseň byla veselá a chytlavá, ale strach o nádobí a hlavně o Bilba to vše kazil. Vše to dopadlo dobře.

,,Nic se nerozbilo." usmíval se Gandalf a posadil se. Iris se nakonec přeci jenom zasmála s ostatními trpaslíky. A snad by se smáli i dál, kdyby je další zaklepání nezastavilo. Přemýšlela, kdo to může být. Všichni ztichli a šli otevřít. Otevřel ale Gandalf. Iris nikoho neviděla, jenom slyšela jeho hluboký a melodický hlas. Když Gandalf ustoupil, schovala se za něj a on jí to nijak nerozmlouval.