Long journey (CZ; Hobbit) √

• 8 •

V modro-oranžových šatech, vlasy zapletenými do drdolu a s čelenkou na hlavě se procházela v krásných zahradách v Roklince. Byli to chvíle, kdy se znovu začne rozhodovat zda pojedou dál či ne. Bilbo s ní nechtěl nic riskovat a ona chtěla jet dál. Zároveň by tu nejradši zůstala. A hlavně - rozhodovalo se, zda pojede ona a Bilbo. Bilbo nebyl stavěný na cestování a ona byla nemocná. Nebo to si alespoň myslel Elrond a Gandalf. Povzdechla si nad tou myšlenkou a dál procházela kolem krásných keřů plných barev.

Zaslechla kroky, přiběhla k keři, dala na stranu několik větviček které vypadali jako by je někdo těmi kvítky posypal a když zjistila, že je to Elrond, zářivě se usmála. Elrond si s ní vždy rád popovídal a ona s ním též, bavili se o všem možném a on již zjistil, že je dobré vyhýbat se tématům jako je její nemoc a to, že by zůstala tady. Dnes to ale potřeboval zjistit.

,,Poslyš Iris, možná mě teď shodíš z tohoto mostu, ale musím se tě zeptat zda," ,,Vím, na co se mne chcete zeptat." přerušila ho a na chvíli se i zastavili. ,,Nevím, pane Elronde." povzdechla si když se znovu vydali na cestu. ,,Přislíbila jsem se, že jim získám zpět Erebor a jsem rozhodnuta to udělat, pomoct jim. Ale krása a klid Roklinky mě láká víc, než cokoli jiného." řekla s povzdechem.

,,Taky vás nikdo nenutil aby jste s námi šla." řekl za jejich zády ledový hlas po kterém jí přejel mráz po zádech. ,,Thorine." vydechla a otočila se k němu. Elrond je zamyšleně sledoval. ,,Však já to tak nemyslela. Nejsem stavěná na cesty, vy to víte ale chci vám pomoci." řekla naléhavě ale on nehnul ani brvou. ,,Možná, že jsme se mýlili v tom, že máte větší šance než pan Pytlík." zavrčel a sledovali jeho mizející záda. Vehnalo jí to slzy do očí. ,,Myslím, že jsem rozhodnuta." pronesla šeptem k panu Elrondovi a ten ji chlácholivě stiskl rameno.

,,Pokud mne omluvíte, půjdu..." nechala větu nedokončenou ale elf přikývl a díval se, jak rychlím krokem, téměř během uháněla pryč. Thorinovu reakci nechápal, stejně jako Iris a ano, bylo mu té hobitky líto. Něco k němu cítila, jinak by se tím chvíli zabývala a dál to nehrotila. V tomhle bylo ale něco víc.

,,Iris, kde jsi byla?" ptali se jí všichni. Thorin okamžitě co přišla kolem ní prošel pryč a jí v očích zaštípaly slzy. ,,Myslím, že ještě nejsem rozhodnuta, zda půjdu." špitla místo odpovědi na otázku a ostatní reagovali všelijak. Jí to už ale bylo jedno, sedla si do rohu a bylo jí jedno, že si ušpinila sukni.

,,Stalo se něco?" došel k ní Bilbo a hned za ním byl Fili s Kilim, Bofur a Balin. Trpaslíci, kteří si Iris velmi oblíbili a ona je. ,,Není mi moc dobře. Je mi zle, pan Elrond by si mě tu rád nechal ale já to stále zvažuju." přiznala se. ,,Dítě, pokud ti není dobře, bude nejlíp, když tu zůstaneš. Nikdo se zlobit nebude." usmál se na ní Balin a odešel, nejspíš za Thorinem aby mu to oznámil. ,,Kdyby ti bylo líp, počítáme s tebou." usmáli se na ní všichni a odešli. Jenom Bilbo zůstal a sedl si vedle ní.

,,Zůstanu s tebou." řekl rozhodně a ona zakroutila hlavou. ,,Ne, prosím, jeď s nimi. Kvůli nim, kvůli mě." podívala se na něj a on nakonec s povzdechem přikývl. Přivinul si jí k sobě a takhle zůstali a byli by tak ještě, kdyby nepřišel Thorin a ona se zvedla. ,,Musím se jít projít." usmála se na všechny svým falešným, dobře hraným úsměvem a doslova utekla do zahrad. Padla na kolena před fontánou a složila obličej do dlaní. Nedokázala se vůdci společnosti byť jenom podívat do tváře, nedokázala na něj promluvit. Měla pocit, jako by se od ní odpojil kousek jí samotné, měla pocit zrady, přitom si jenom volně povídala s panem Elrondem.

,,Slečno?" ozval se za ní jeho hlas a ona se narovnala. ,,Ano?" odvětila a narovnala se. Nedokázala se ale otočit. ,,Co se děje?" zeptal se jí a došel až k ní. ,,Je mi špatně, to je vše." odpověděla. ,,Dobře. Balin říkal, že nejedete. Se svítáním odjíždíme, kdyby jste se s někým chtěla rozloučit." poté slyšela už jenom kroky jak se vzdalují, odcházel. Seděla tam takhle až do setmění, kdy padla na záda a víčka se jí zavřela.