Long journey (CZ; Hobbit) √

• 7 •

Dwalin jí donesl až na kruhovou plochu kde se začalo něco řešit. Jediné, co z toho byla schopna rozlišit bylo to, že se řeší kde je pan Elrond. Věděla, že je to pán Roklinky, museli být tedy v ní. Z příběhů věděla, že je to krásné, kamenné sídlo plné umění a květin.

Silně s sebou trhla a donutila Dwalina aby jí postavil na nohy, když se ozvalo troubení rohů. Thorin jí stáhl za sebe a několik trpaslíků jí drželo, aby se nesvezla na kolena. Všichni ze společenstva měli připravené zbraně a kolem nich kroužili jezdci na koních. Byli vznešení a až moc hrdí na to, aby okamžitě zastavili. Během chvíle se ale přeci jenom zastavili a před nimi stál Elrond.

,,Mithrandir." usmál se na Gandalfa a seskočil z koně. ,,Pane Elronde." přivítal se s nim usměvavý Gandalf a ona slyšela další slova, která musela být v elfštině. Pochytila pouze pár slovíček, z kterých si dala přibližně dohromady to, že putují dlouho a jeden člen výpravy je zraněn. Pan Elrond je přelétl pohledem a zastavil se na Thorinovi, za kterým se schovávala.

,,Thorin Pavéza." řekl a Thorin předstoupil vpřed. Díky tomu jí Elrond mohl spatřit a na chvíli se na ní i díval. ,,Jak jste mne poznal?" zeptal se ho Thorin ledově. ,,Máte dědův pohled." odpověděl přátelsky. ,,Nikdy se o vás nezmínil." Thorin na přátelské chování nedal a už vůbec ne v případě elfů. Elrond se nad touto odpovědí a nad její tónem jenom ušklíbl a podíval se na Iris. Thorin se podíval směrem, kam se díval on a ona mu pohlédla do očí.

,,Vy musíte být Iris." řekl a ona přikývla. Natáhl k ní ruku a ona pohledem vyhledala Gandalfa, který s úsměvem přikývl. Vratkým krokem tedy došla až k Elrondovi a podala mu ruku. Chvíli nic neříkal, než se podíval na Gandalfa a řekl:

,,Nejen, že je vyčerpaná, ale hlavně se její tělo brání proti otravě. Mám představu jaká rostlina by to mohla způsobit, ale nic nebudu říkat předem. Otrava teprve začíná a pokud by se nám povedlo odchytit ji včas, můžeme ji vyléčit." řekl a podepřel ji. ,,Jak to, že byla chvílemi jak rybička?" zeptal se ho vystrašeně Bilbo. ,,Tento jed teprve začíná působit." vysvětlil a podíval se na ní. ,,Budeš v pořádku." usmál se a otočil se na jednoho z elfů. Něco mu řekl elfským jazykem a elf si jí vyhodil do náruče, jako by nic nevážila.

V polovině cesty se ztratila. Jeho krok způsoboval houpavé pohyby, které jí dostali do polospánku a už jenom cítila, jak jí někdo pokládá do postele a přikrývá sametem. Hned na to jí ale ze spánku vytrhla bolest v levé noze. Dívala se nad sebe, do bílého světla a někomu mačkala ruku, aby nevykřikla bolestí. Nemohla si být jistá, ale přísahala by že si i prokousla ret.

Když se znovu probrala, vedle ní na židli leželi zlaté šaty s botami. Na levé noze měla obvaz a konečně se cítila jako na začátku. Zdravě a čile. Opatrně seskočila z postele a rozčesala si vlasy. Prvních několik pramenů si sepnula vzadu zlatou sponou a oblékla si šaty. Padli jí, nechápala kde vzali takovou velikost ale byla ráda, že jí padli i boty. Opatrně vykoukla z pokoje a když nikde nikoho neviděla, šla za zvukem zpěvu a smíchu.

Společnost i s elfy našla na místě totožné s tím, kde se s panem Elrondem poprvé setkali. Jídlo létalo vzduchem a jí jeden list salátu proletěl těsně kolem hlavy. Několik trpaslíků včetně Bofura který zpíval se na chvíli zasekli, když jí viděli a ona se nad tím pobaveně pousmála. Vydala se ale k panu Elrondovi a Gandalfovi. Cestou uhýbala kusům zeleniny.

,,Děkuji vám, pane Elronde. Vděčím vám za to, že ještě žiju a nějakou chvíli žít budu."  řekl a sklonila se právě včas, aby jí netrefila houska. ,,Nemáte za co Iris, nechcete se posadit k nám?" nabídl jí volné místo, zřejmě po Thorinovi který jí uhýbal pohledem a ona se vděčně posadila. ,,Bylo to vážné? Moc jsem neposlouchala." zeptala se a Gandalfa s Elrondem si vyměnili znepokojené pohledy. ,,O co jde?" naléhala netrpělivě. ,,V tvé noze byl jed, ale v tvém těle se začala šířit nemoc, u které jsme si nebyli nikdo moc jistý, co to je." vysvětlil černovlasý elf a ani si nevšimli, že se trpaslíci začali rozcházet.

Překvapeně sklopila pohled. ,,A zbavil jste mne jí?" zeptala se a vzhlédla. ,,Doufejme že ano." přikývl Gandalf. ,,Doufejme?" zopakovala to. Thorin s Balinem je z opovzdálí sledovali, ale nikomu to teď nevadilo. ,,Jak jsme řekli. Nevíme přesně, co to bylo za nemoc ale zdá se, že zmizí časem sama." řekl Elrond a ona přikývla. ,,Dobře. Omluvíte mne prosím, musím se jít projít." omluvila se a s poděkováním prošla kolem Thorina s Balinem kteří se za ní ohlédli a poté se podívali na elfa s čarodějem, kteří se na ně podívali a povzdechli si.

Tohle nikdo nečekal...