Long journey (CZ; Hobbit) √

• 13 •

Kolem jejího těla proletěl šíp a ten se zabodl vrkovi do nohy. S přidušeným výkřikem od ní odstoupil a ona se těžce zvedla na nohy. Dřív než se vůbec ztihla vzpamatovat kolem ní proběhli trpaslíci s bojovým křikem. Chvíli jenom stěží odrážela útoky, než znovu viděla bez hvězdiček a všechno jenom jednou a ne dvakrát. Jen co to přešlo se rozběhla k Thorinovi a padla k němu na kolena. Ignorovala palčivou bolest v rameni kde byla hluboká rána od meče. Stále z ní vytékala krev a za ní tak vedly kapičky krve. Položila meč vedle sebe a podívala se mu do tváře.

"Thorine?" špitla a položila mu svou drobnou ruku na jeho hruď. Zvedala se, takže dýchal, ale mělce a už jenom to jí znervóznilo. "Iris!" zavolal na ní Fili a přiběhl k ní. "Fili, Thorin je na tom zle!" zvolala aby jí přes vřavu boje slyšel. "Já vím, ty také. Musíme ho nějak ochránit! Všichni po něm půjdou!" řekl tak, aby ho slyšela a mezitím se k nim přidal i Dwalin. Ostatní bránili strom nad propastí. Ona těžce odrážela útoky hned dvou skřetů a když jednomu usekla hlavu, otočila se k tomu druhému. Byl o hlavu větší než ten první a i ten byl vysoký až moc. Její zraněná ruka jí to ztěžovala ale musela se bránit co to šlo. Tohoto nezabije, to bylo jasné.

Náhle dal do útoku obrovskou sílu a její meč jí vyletěl z ruky. Rychle uskočila když se po ní ohnal mečem a při tom zakopla. Těžce dopadla k Thorinovi a zvedla se na loktech a dívala se, jak pozvedl svůj meč vysoko nad hlavu aby ho zabodl do ní. Nebylo cesty zpět. Když teď uhne, dostanou Thorina ale když ne, ostatní budou mít možnost ho zachránit. Zavřela oči a loučila se se světem. Nic se ale nedělo. Nad její hlavou slyšela zatřepotání křídel a křik orla. Tenhle byl ale mnohem, mnohem větší než normální a odhodil od ní skřeta. Po krátkém šoku který měla se doplazila pro svůj meč a znovu se dostala k Thorinovi. Teď jí ale nic nehrozilo, orli od nich házeli skřety pryč a ty poté házeli dolů ze strázu. Nebo sami radši utekli. Dívala se na jednoho majestátního orla který se k ní snesl a pohlédl ji do očí. Ostatní orli mezitím brali i další skřety a trpaslíky, s kterými někam letěli.

Položila mu opatrně ruku na zobák a zvedl se kolem ní vítr a jí to jemně pozvedlo vlasy. Jen co se tohle stalo, Gandalf se na ní překvapeně podíval a usmál se před tím, než skočil a dopadl na orlovo záda. Jí si orel vyhodil na záda a poté jemně vzal Thorina do pařátů a vzlétl s nimi. Připojili se k ostatním a ona se na ně podívala. Skoro na orlu ležela, opírala se jenom jednou rukou a v té druhé, zraněné, držela svůj meč.

"Thorine!" vykřikl Fili. Neviděla na Thorina, viděla jenom na ostatní a to jí stačilo k tomu, aby se začala ještě více strachovat, jak to s Thorinem dopadne. Bála se, hodně se bála a nevěděla, co nastane dál.

Orli s nimi doletěli až na skálu uprostřed lesů a dalších skal i hor. Thorina položil jako prvního doprostřed a ona z orla seskočila. Když vzlétal, cítila jemný dotyk jeho křídla na své hlavě. Jen co se z toho vzpamatovala si přiklekla k Gandalfovi, který už klečel u Thorina který byl stále v bezvědomí. Už tu byli i ostatní trpaslíci včetně Bilba, který k ní došel a položil jí ruku chlácholivě na rameno.

"Prosím, že ho uzdravíte?" zeptala se ho tiše. Tak tiše, že pochybovala zda ji vůbec uslyší. Slyšel, ale nic neříkal. Zavřel oči, položil Thorinovi zlehka ruku na čelo a něco soustředěně zašeptal a nakonec se usmál. Se zatajeným dechem sledovala, jak se jeho víčka zatřepetala a on se podíval přímo jí do očí. Znovu oči přivřel a s pomocí ostatních, kterou ovšem odmítl, se zvedl a ona pod jeho přísným pohledem couvla.

"Zbláznila jste se?" začal na ní zvyšovat hlas a ona ještě o jeden krok couvla. Poté už neměla kam, stála nad propastí. "Mohli vás zabít! Neříkal jsem snad, že na sebe máte dávat pozor?" zeptal se ledově a ona sklopila pohled. "Říkal jsem, že jste lehkomyslná a na svůj život nedáváte dostatečný pozor." pokračoval a to už u ní byl blízko. "Nikdy jsem neměl být takový hlupák. Nikdy jsem nebyl někomu tak vděčný." vydechl nakonec a přitáhl si jí k sobě. Po chvíli ho s úsměvem objala a zavřela oči, mezitím co ostatní nadšeně vykřikli. Před tím byli zmatení, ale teď byli nadšení a to hlavně Bilbo, který byl rád že viděl že je šťastná. Ale také Kili s Filim, kteří byli rádi že už se konečně prolomili ty ledy které mezi těmi dvěma byli.

"Mrzí mě, že jsem se k vám tak choval." řekl když se od ní jemně odtáhl. "V pořádku, nic se nestalo. Ani já se nechovala nejlépe." usmála se na něj mile a když se jí zadíval za rameno, ohlédla se. "Je to to, co si myslím že to je?" zeptal se Bilbo spíš sám sebe a došel až k Iris, která stála u kraje hned vedle Thorina. "Erebor." zašeptala a její hlas přes to proťal tichi které nastalo. "Náš domov." řekl Thorin hrdě a podíval se na oba dva hobity. Bilbo s úsměvem který Thorinovi opětoval přikývl. "Ano, už jsme blízko." řekla a podívala se znovu na horu. "To nejhorší máme už snad za sebou." přidal se k ní Bilbo a ona si podvědomě sáhla na rameno, kde byla ještě hluboká rána od meče.