Long journey (CZ; Hobbit) √

• 10 •

Seděla s pokrčenými nohami u vchodu do jeskyně kam se uložili ke spánku a dívala se na noční oblohu. V hlavě si přehrávala dnešek. Byla strašně unavená ale usnout nedokázala. Měla podezření, že za to může ten jasný měsíc, v Kraji tak jasný snad nikdy nebyl. Kraj... Čím víc vzpomínala, tím víc se chtěla vrátit. Byli teprve na začátku dlouhé, opravdu hodně dlouhé cesty. A při tom putovali tak dlouho, tolikrát jim už šlo o život... Bylo jí z toho až špatně.

Někdo kolem ní prošel, Thorin. Ani si jí nevšiml. Poslední dobou byl zrovna na ní hodně vysazený. Ať udělala cokoli, bylo to špatně. Ať řekla cokoli, bylo to špatně. Už byla zoufalá, ale nedokázala s tím nic udělat. Ranilo ho, když řekla Elrondovi to, co z téhle cesty má. A ona to moc dobře věděla, ale neudělala nic špatného. Řekla svůj názor, vždyť za to jí nesmí nikdo soudit.

,,Krásný měsíc." poznamenala když zpozorovala kam směřuje jeho pohled a všimla si, jak s sebou trhl. Nedal na sobě však nic znát a jenom pootočil hlavu jejím směrem. Nic neřekl a ona protočila oči. ,,Už toho mám dost." řekla rázně a stoupla si na nohy. Tehdy se na ní otočil. ,,Řeknete mi co dělám špatně nebo mě necháte utápět se v pochmurných myšlenkách?" řekla když se na ní nechápavě díval. ,,Nic mi na vás nevadí." odpověděl prostě. ,,Tak hloupá abych to nepoznala nejsem. Choval jste se ke mně jinak." řekla již mírně. ,,Mně na vás nic nevadí." řekl znovu a dal důraz na každé své slovo. ,,Pak jste nemocný." řekla drze a ani netušila, kde se v ní ta odvaha vzala. Ona odvaha ale rychle zmizela, když jí popadl hrubě za ruku a odtáhl dál od jeskyně aby je nikdo neviděl ani neslyšel.

,,To bolí!" sykla na něj. Okamžitě povolil své sevření, ale nepustil jí úplně. ,,Zacházíte se svým životem jako by to byla pouhá hračka. Nemáte devět životů, Iris!" vrčel na ní jako hněvající se vrk. ,,Myslíte si snad, že to nevím? Ve škole jsem byla premiantka!" odpověděla mu stejným tónem. ,,Jste nemocná, Iris!" řekl rázně. ,,To vím." odpověděla s klidem a on se na ní nechápavě podíval. ,,Je ve vás parazit." řekl a tehdy její klid zmizel. ,,Jak to víte? Ani Elrond to neví." uklidňovala samu sebe. ,,Ale ví. Slyšel jsem je bavit se o tom když jsem od vás odcházel ze zahrad. Neví, kde se ve vás vzal, nicméně není škodlivý. Naopak je to vzácný druh jehož jméno si nevybavuji který vám dá lepší smysly." řekl a konečně jí pustil. ,,Tak proč všechna ta nevolnost?" nechápala to. ,,Vaše tělo se ho bojí přijmout a bojuje proti němu. Nedá se s tím nic dělat, musíme čekat zda ho přijme a doufat, že tento boj přežijete." řekl naprosto vážně a i v tom pološeru si všiml, jak zbledla.

,,Upřímně jsem byl rád, když jsem slyšel, že s námi nejdete." řekl. ,,Protože jsem měl jistotu, že kdyby se něco stalo, Elrond se o vás postará. Tady tu jistotu nemám." povzdechl si a ona se odvrátila. ,,Stejnou jistotu nemáte ani u Kiliho nebo Filiho." zašeptala. ,,Proto jste byl tak ledový, bál jste se." řekla a on přikývl. ,,Neprofesionální." poznamenala. ,,Musíte na sebe dávat pozor." zašeptal a ona se mu podívala do očí. Už to pochopila. Byl to strach, ne vztek. Strach o ní, že se jí něco stane. ,,Budu, ale nemohu vám to slíbit." řekla a on protočil s povzdechem panenky. ,,Stejně jako vy nemůžete Gandalfovi slíbit, že to já a Bilbo přežijeme." dodala. ,,Slyšela jsem vás." vysvětlila na jeho nechápající pohled.

Chystal se něco říct, ale přerušili ho zvláštní zvuky z jeskyně a následně i křik vyděšených trpaslíků a jednoho hobita. Aniž by Iris na něco čekala, rozběhla se tam. Přímo tam, kde byli trpaslíci a její opatrovník Bilbo byla teď jáma do které by, nebýt Thorina jistě spadla.

,,Musím tam jít, než se to zavře." řekl a v očích mu četla strach. ,,Půjdu s vámi, je tam i Bilbo." chytil jí za ramena a otočil jí prudce k sobě. ,,Copak jste mě neposlouchala? Zůstanete tady a my se vrátíme i s panem Pytlíkem, rozumíte mi?" řekl a ona akorát našpulila pusu. ,,Zůstanete tu?" mírně s ní zatřásl. ,,Fajn." řekl drze a po chvíli skočil dolu. Ona se ale jenom potulně ušklíbla a okamžitě skočila za ním.