Promise me.. 📩|VHope|

Fifth.

~~~~

(02:40)

-@hopi: Ale prosím tě.😊

-@somexist17: 😐

-@hopi17: Cítíš snad strach?

-@somexist17: Nikdy.

-@hopi: Hraješ si na tvrďáka..
Ale nejsi..

-@somexist17: Jsem silný.☺

-@hopi: Nejsi, nebudeš a nikdy jsi nebyl.💕

-@somexist17: Ty o mně nic nevíš.. neznáš mě.

-@hopi: Ale ano.
Taehyungu.
Vím toho spoustu.

-@somexist17: ne. ne. ne.
To není moje jméno! Nech toho!

-@hopi: Tak řekni, že se bojíš.
Pro mě.

-@somexist17: Ne. 

-@hopi: Ale.. Tae.❤

-@somexist17: Prosím.. Já.. proč to děláš?!

-@hopi: Stačí mi jen jedna větička a dám ti pokoj.

-@somexist17: A to ti mám věřit?
Budeš mě vydírat dál..
Myslel jsem, že jsi normální!

-@hopi: Uvidíme..
Ale pro teď budeš mít klid.

~~~~

-
Nic jsem neodepsal. Moje prsty bezvládně upustily telefon na stůl. Nechci si s ním psát. Je to nějaký úchyl. Bůh ví co.

Nejistota pořád nabývala síly.

Co když mě opravdu sleduje? Jak uhádl moje jméno? Zná mě už dlouho? Udělá mi něco?

S touto myšlenkou jsem opět ulehl, do již studené postele. Už chci jen spát. Zapomenout na to a vnímat jen ticho..

Oči se pomalu zavíraly a já se s nadějí soustředil na tmu. Klidně bych býval usnul. Kdyby telefon nerozsvítil displej!! Proč?!!! ZROVNA, KDYŽ CHCI SPÁT?!

Z dálky bylo poznat, že mi někdo volá. Obával jsem se udělat jediný krok, pohyb.. A tak moje tělo nehnutě leželo na posteli, zabalené po nos v peřině.

Ano. Teď už vím, co za pocit ve mně převládá.

Strach.

Povedlo se mu to. Nechápu sice jak, ale zvládl to... NE. PST. NEMLUVÍM SÁM SE SEBOU. Ticho. Nesmíš dát na sobě nic znát. Protože jinak skončíš jako jeho ovečka a to opravdu nechceš.

Ale.. co když mi něco udělá?

Neboj se. Je to jen druh vydírání, psychického nátlaku. Buď inteligentní.. Žádná panika nebo stres.

Nechal jsem dál mobil vyzvánět. Nepůjdu se ani kouknout, kdo volá.. je mi to jasný.

AŤ UŽ TO PŘESTANE! Dlaně zakryly oči. Mám tam chuť dojít a zvednout to. NESMÍM.

Nejde to.

Dobře!! FAJN. Postavil jsem se na nohy a došel tam. Volal mi. Meh. Bojím se to zvednout, udělat cokoliv.. Chvilku jsem tam jen tak postával, přemýšlel. Jenže ta touha byla silnější.

,, H-halo? " Zašeptal jsem do telefonu a vyčkával odpovědi.

,, Čekal jsem hezčí hlas. " Polilo mě horko. Zní tak povrchně. Nadřazeně. Dělá si ze mě ,,dobrý den,,. Jsem mu určitě jen k smíchu.

,, NEVOLEJ MI. NEMLUV NA MĚ. TOHLE JSEM VÁŽNĚ NECHTĚL! " Oči se mi plnily slzami. Bojím se.

,, Neplakej. Nesluší ti to. "

,, PROSÍM!!!! " Zvýšil jsem hlas s nadějí, že to pomůže.

,, Ale notak.. nebuď hned tak nepříjemný. "