Promise me.. 📩|VHope|

Twenty second.

,, C-co se stalo? " Zvedl jsem svou hlavu a promnul si oči.

,, Musíš zmizet, Tae... musíš utéct! Co nejrychleji! " Když se můj zrak zaostřil, spatřil jsem Hopiho, jak se mi dívá hluboko do očí. Byl tak cute. Awh. ,, TAE! "

,, Promiň! Co se děje? " Myslím si, že moje zmatení bylo jasně viditelné.

,, Nemám čas ti to všechno říct. Jen.. musíš prostě zmizet a hned teď. Někam daleko... " Neměl žádný výraz. Bledá kůže zářila jako měsíc na nebi a moje oči se plnily slzami. Bylo to jako z nějaké zamilované komedie. Ale k smíchu to nebylo. Myslel to vážně.

,, H-Hopi..! Já tě nechci opustit! Co bude s tebou? "

,, TY JSI. DŮLEŽITÝ. ROZUMÍŠ? ZMIZÍŠ ODSUD A ZAPOMENEŠ! " Už i jeho oči byly skleněné. Tenhle moment mi připomněl všechny nejhorší zážitky v životě. A to mám poměrně nudný život. Avšak... tato chvíle byla nejhorší ze všech. ,, Podařilo se mi tě uvolnit z provazů a tak.. no.. objevil jsem i východ. Ukážu ti ho... dál musíš sám. Ale slib mi něco.. "

Kývl jsem.

,, Zachráníš sebe. "

Proč to řekl? Jaký k tomu měl důvod? Sledoval jsem jeho krásné rysy v obličeji. Každý jeho detail. Tak pozorně.. jako by to bylo naposled. Což zřejmě bylo.. a ničilo mě to. I přes to, jak moc mi ublížil.. i přes to, jak ho nenávidím...

Někde uvnitř..

Ho miluji.

,, Zmiz. " Dodal s kamenným výrazem a ukázal na okno, které bylo roztříštěné na milion malých kousíčků.. kusy skla ležely pod oknem, na zemi. Ale... jedná věc.. byly celé od krve. Chvíli mi to trvalo..

,, PROČ JSI TO ROZBIL RUKOU? UBLÍŽIL SIS! TOLIK KRVE! HOPI! " Zděšeně jsem se k němu přisunul a sevřel jeho dlaň v mých. Odvrátil zrak.

,, Běž, říkám.. " Procedil mezi zuby. Chladně, že mi naskočila husina. Prohlédl jsem si jeho ruku. Můj pohled skončil na okně. Mám jedinou šanci se dostat pryč a přežít. Díky němu.

,, Můžu ti ještě něco říct? " Bez váhání jsem dál pokračoval. ,, Hopi.. i přes to, co jsi mi udělal a neudělal. Miluji tě. " Z oka se mi vyvalila slza. Je skoro na devadesát procent jisté, že ho vidím naposled. Po tom, co se stal mou součástí života.

Zůstal nehnutě sedět. Pootočil svou hlavu na stranu, abych mu neviděl do tváře. Položil jsem ruce na jeho tváře. Silou hlavu otočil zpět. Brečel jako malé miminko. Rudé oči upíral do země. Dýchal tiše.. zdálo se, že ani nedýchá. Byl tak rozkošný a ubohý. Jako dítě.

,, Zapomeň.. na všechno, co jsem ti kdy udělal. A žij. " Pohladil lehce mou ruku. Pak se zvedl a svou, celou od krve, otřel do trika. Klesl na židli... unavený. Zoufalý. Smutný. Uplakaný.

Nechtěl jsem ho nechat jít. Zmizet v mlze. Jako prach. Ale... bylo to jeho přání.

A já ho aspoň jednou chtěl udělat šťastným. Vyhovět mu. Vykouzlit mu úsměv. Být prospěšný.

(Sad fílings.. :'cc)