Promise me.. 📩|VHope|

Twentieth.

Byl jsem strašně daleko, takže moje uši nemohly zaslechnout ani slůvko z jejich rozhovoru.

,, Sakra! Shit.. " Očima jsem zapátral v okolí. Musím objevit nějaký dobrý úkryt, kde budu dobře schovaný a zároveň uslyším všechno, co říkají. Ano, přemístil jsem se mezi přívěsy kamionu, abych je dokázal rozpoznat a slyšet. Nebylo to nic jednoduchého..

Po chvíli se dalo odposlouchávat každé ubohé slovíčko, vzdychnutí, zakašlání. Kolem Hopiho stály vysoké postavy.. Ze začátku jsem byl přesvědčen, že to jsou muži. Ale jedna osoba mi tam nějak neseděla. Že by to snad byla holka?

,, Co po mně chcete? " Hopimu společnost tolika vysokých týpků zřejmě nedělala dobře. Nervózně přešlapoval z místa na místo. Měl jsem chuť k němu přiběhnout a celé to zastavit.

,, Ty víš.. KDE JE TEN KLUK? " Zakřičel jeden z těch chlápků. Babochlap zatím mlčel. Za to se pořád otáčel. Myslel jsem si, že mě hledá. Taky, že ano.

,, Nerozčilujte se..~ pokud to bude nutné.. najdu si ho sama. " Konečně promluvila. Tentokrát mi bylo jasné, že to není muž. Ale.. hlas mi byl odněkud povědomí. Asi jsem ho už někde slyšel. A nebo.. mám jen bludy v hlavě.

,, Opravdu jsi tak odvážná, že ho chceš hledat? Může být už stovky kilometrů pryč. Utekl mi z auta. " On jí Hopi tyká? Tím pádem se znají?! Co to má znamenat? Myslel jsem, že mě v ten moment klepne.

Vše utichlo. Nikdo se nepohnul.

,, Vylez.. vím, že jsi tady.... " Dívka se zhluboka nadechla. To nebylo jediné, co mě vyděsilo. Dala se do chůze. Šla naproti mně. Moje srdce bilo jako o závod. Rychlostí blesku.

Co, když mě chytí? Zabíjí mě? Uvidím ještě někdy svůj domov?

,, Tae.. ~ nechci ti ublížit. Můžeme být přátelé. Snažím se ti pomoct. Hoseok tě chtěl unést. A já tě přišla zachránit. Vím, co ti udělal.. " Na chvíli bylo zase ticho. Strašidelné ticho. ,, Už nikdy ti neublíží.. jen vylez. "

Moje oči viděly velké nic. Vztek v mém nitru se nahromadil.

,, NEZNÁŠ HO, TAK SKLAPNI A NECH MĚ BÝT. URČITĚ PRO MĚ CHCE JEN TO NEJLEPŠÍ. MÁME SE RÁDI! " Křičel jsem bezhlavě přes celé parkoviště.. tím jsem se překvapivě prozradil.

,, Tady jsi.. ty malý bezmozku. " Než ze mě vylezla jakákoliv reakce, táhla mě za ostatními ze skupiny. Zkoušel jsem se bránit, ale měla sílu tak deseti chlapů. Děsivé. Já vím.

(Omlouvám se, že kapitoly vycházejí tak za dlouho, ale chystám další příběhy, nemám moc náladu a navíc, ANO, i já žiju normální lidský život. Píšu to ve spěchu, omlouvám se i za gramatické chyby a překlepy.. atd. Ily~ ❤)